Boot Hill

Největší podivnost této legendární dvojice. Vše pohřbívá zmatená režie a absolutně děravý scénář. Ale i přesto jsou zde určité části které fungují velmi dobře. Chtělo to jen nějakou smysluplnou zápletku a dát prostor ústředním bouchačům. Potenciál zrzavého Eastmana zůstal tak naprosto nevyužitý:-)) A komedie to skutečně není. Ale přesto je to koukatelné a rozhodně zajímavé. (22.10.2009)

Dva chlápci z Tenkrát na západě, Terence a chvilku i Bud se ocitají v naprosto přesvědčivém westernu. Na rozdíl od gouryelly, který film evidentně neviděl, jsem zde nezaznamenala prakticky nic typického z filmů S+H. Vyjma kratičké závěrečné bitky se spíše střílí a výjimečně teče i celkem dost krve, především z Terence. A musím se zmínit o hudbě, je naprosto neortodoxní, a proto možná ne každému vyhovuje. Já jsme z ní nadšena. Ta jazzová basa před závěrečným střeleckým soubojem je naprosto geniální. A výběr hudebního stylu k finální rvačce je také zajímavý. (19.11.2013)

Závěrečný třetí díl je hrozá nuda. Příliš mnoho kladných postav a cirkusácké prostředí zastře soustředění na hlavní dva borce. A ono to pak nefunguje. První půlka jen o zraněném blonďákovi a Bud až v druhé půlce. Boot Hill je nějakej špatnej prostě. Jo a není to vůbec vtipný... Teda ne že by si to hrálo na komedii a povedlo se, ona to komedie nemá být. Záměrně. (25.01.2016)

Napůl zapomenuté (a naplno právem) završení Colizziho trilogie bohužel náleží k těm nejslabším filmům, v jakých se kdy Spencer s Hillem vyskytli. Polovinu filmu stráví Terence na lůžku, jsa už na začátku děje postřelen. Mezitím se Colizzi utápí v předvádění cirkusových čísel, což se sice jeví jako docela originální nápad, jenže ve spaghetti-westernových reáliích bohužel vůbec nefunguje. Až poté se projeví i Spencer a ke konci i pokus o zápletku, ale to už je na všechno pozdě. Po tak skvělých filmech obrovské zklamání. (21.04.2008)

Třetí snímek o poněkud svérázné dvojici známých pod jmény Hutch Bessy a Cat Stevens, čímž byla završena ryze spaghetti westernová trilogie. A je to docela neobvyklý silný kalibr, který jen tak někoho neuspokojí. Oba aktéři jdou opět po určitém padouchovi, avšak v rámci svých činností použijí prostředí cirkusu. Divoké přestřelky? Honosné rvačky v rámci svého žánru? Zkrátka akce, jak se na žánr sluší a patří? Ale kdepak. Jen potemnělá nejistá atmosféra a dramatizace. Ano, je to tak. Jedná se hodně o vážný film s naprostým minimalismem akce. A je to film, který nejvíce rozdělil fanoušky dvojice Spencera a Hilla. Mnozí to považují za jeden z nejhorších jejich společných snímků, ale někteří naopak za kultovní pokračování. Otázkou je, jestli v tom nefiguruje především režisér Giuseppe Colizzi, který stojí za celou trilogií a který každý filmový díl pojal zcela jinak. To hlavní však na správný spaghetti western ponechal. Minimum dialogů a více vyprávění obrazem. Určitý druh napětí se však celého vyprávění drží a snad i o něco zesiluje ve scénách právě z onoho cirkusu, kde je posílena zranitelnost obyčejnosti před zraky nemilosrdných zabijáku v obecenstvu. Svým způsobem se jedná o koncepční film, který to má, svou neobvyklostí v provedení, u diváků hodně složité. Spaghetti western tedy netradiční, ale pořád spaghetti western. (13.10.2020)