Noční jízda

Originální snímek, který se celý odehrává v jednom jediném autě a hraje v něm viditelně de facto jeden jediný herec, Tom Hardy. Během jedné noční jízdy můžeme nahlédnout do jeho života, v němž to právě vře a všechny situace řeší po telefonu. Pochválit lze jak samotný nápad a zpracování, tak rovněž příběh a herecké představení Toma Hardyho. (10.08.2014)

Dlouho jsem se vzhledem k obsahu rozhodoval, jestli si Locknu nebo Nelocknu. Nakonec jsem si teda Locknul a chutnalo to přesně tak, jak to vypadalo. Jako ranní moč pacienta se zánětem ledvin. Čuměl jsem na to jako gynekolog do chámovodu a nevěřícně si říkal, čeho se ještě asi tak jednou můžeme dočkat. Po tomto už mě napadá snad jen dvouhodinový film složený z faxových objednávek zápustkových výkovků pro vysokotlaké hydrokrakovací technologie, jejich potvrzování a polemice o tažnosti použitých materiálů, proložených emailovou roztržkou nevěrného provozního mistra s jeho starou, které jednak došly lahváče a druhak mu dává sežrat, že loni na oslavě MDŽ ohnul s trojkou v žíle na hajzlech stokilovou fousatou obsluhu bucharu, jež se zrovna těší na svůj první potrat. Viděl už jsem pár takových těch obyčejných lidských příběhů, které byly i záživné zejména proto, že nepřipomínaly něco, jako kdyby Alfréd Strejček procítěně předčítal v kulturním okénku na ČR3 manuál na obsluhu domíchavače. Ač je Tomáš Tvrdýy sympaťák a mám jej v oblibě, tohle neutelefonoval dokonce ani on, nehledě na scenáristicky sofistikovaný fuckt, že vylívat základy pro mrakodrap spárovacím potěrem C6, když se i pro obyčejnou latrínu doporučuje minimálně C20, to si říká o jedno velké WTF a po postavení budovy i o zcela zřejmé WTC. Tohle doma rozhodně nezkoušejte, jinak se proberete ve špitále celí od hoven a s plnou prdelí třísek! (20.03.2015)

Schválně kolik herců si umíte představit na Hardyho místě. Ivan Locke jedné noci vezme vůz, telefon, svůj seznam věcí, které musí udělat a vyrazí směr Londýn. Divák má to štěstí že cestu absolvuje s ním a může přemítat zda-li by neudělal některé věci jinak. Tom Hardy o sobě dal zase jednou pořádně vědět. 75% (19.08.2014)

Povrchní vynášeči rychlých soudů v tom uvidí reklamu na BMW. Cynik by řekl, že může být hůř. Že Lockeho klub mohl 1:3 prohrát, že mohl píchnout či se dozvědět, že ho manželka už léta podvádí s fotbalistou jménem Caldwell. Já jsem v tom autě viděl sebe, vás, tebe. Sevřené komorností noční dálnice, kde představivost dostává jeden podnět za druhým. S handsfree, co svazuje ruce. V situacích, které každý zná a pokud ne, tak je brzy pozná. Na beton. Na beton, co je spolehlivější než Cé šestka. Life. Life Sentence.. Objektivně to asi není na plný počet (občas zbytečná vyhrocenost, monology k otci na zadním sedadle), ale já těch pět hvězd musím dát, protože Hardy… (11.11.2014)

Měl domov, ženu, děti, práci, zázemí. A během jedné cesty autem za nenarozeným nemanželským dítětem o vše přišel. Britský tvůrce Steven Knight jako scenárista Východních příslibů, Špíny Londýna (za kterou má i nominaci na Oscara) nebo Crazy Joea (kterým také jako režisér debutoval) ukázal, že má cit pro zaplivané londýnské ulice plné tragických hrdinů. Tady sice nesleze (nesjede) ze silnice vedoucí do Londýna, ale i tak jeho hypnotické drama neselhává. Ve výsledku se tu tak odehrává lehce tuctový příběh o tom, jak je někdy těžké odčinit to, co člověk napáchal, nálepku „film měsíce“ bych mu ovšem rozhodně nedával. Pracovitý a spolehlivý stavbyvedoucí jeden škraloup má a teď se ho snaží v autě a odkázaný pouze na telefon alespoň trochu zmírnit. Tom Hardy je trefou do černého, jeho emoce jsou uvěřitelné, ale všeho s mírou. Takže i s oslavným poklepáváním na rameno. Mně prostě větší opora ve scénáři chyběla. Chvíli se zlobí, na sebe, na otce, na popíjejícího kolegu, chvíli věří, mezi jednou a nikdy je ovšem sakra rozdíl. Ale co dál? (22.09.2014)