Symfonie strachu

Když pominu podobnost čistě náhodnou s Telefonní budkou, tak mě iritovala hlavní zápletka s klavírem. Jeho využití zemřelym majitelem mi přišlo poměrně bizarní a už vůbec jsem nedokázal pochopit, proč záporáci zvolili zrovna tenhle způsob, jak dosáhnout svýho cíle (o čemž ironií osudu v jednu chvíli zapochybuje i jeden ze záporáků). Protože těch jinejch a míň komplikovanejch způsobů se nabízelo hned několik, přičemž by k nim ani nepotřebovali klavíristu. A závěrečný rychlý zotavení Selznicka nebo funkčnost zdemolovanýho klavíru snad ani komentovat nebudu. Kdyby šlo o čistě originální námět, dal bych s klidem o hvězdu víc, takhle ale za množství logickejch kiksů (a že jsem schopnej leccos odpusit) zustanu u dvou silnějších hvězd. (04.01.2020)

Scenárista zřejmě viděl TELEFONNÍ BUDKU a bezprostředně poté ho přítelkyně vytáhla na koncert klasické hudby, který ho moc nebavil a tak na něm popustil uzdu své fantazii. Bohužel ji na jednu stranu popustil až moc (zápletka je tak přitažená za vlasy, že film prostě nelze brát vážně), na druhou stranu málo (ohrané zvraty), takže režisér i kameraman se mohli snažit jak chtěli, ale bojovali předem prohraný boj s těžce béčkovým scénářem. (02.05.2014)

O GRAND PIANU je velmi těžké psát a zároveň se vyhnout přívlastkům jako "hitchcockovské" či "depalmovské", které patří mezi žurnalistické floskule. Lze jim ale zpětně vrátit význam ukázáním toho, jak tento španělský thriller kombinuje dvě na sebe navazující poetické tradice. Po vzoru děl mistra napětí těží z cíleného prostorového a časového omezení, jelikož se větší část snímku odehrává v jedné budově a čas syžetu se převážně kryje s časem projekce. Za polovinou ale od nápodoby postupů z děl britského barda přejde k záměrně nadsazené hře s jedním prvkem klíčovým (doslova) pro vyprávění. Kombinace obojího není úplně uspokojivá, v recenzi jsem rozvedl, proč tomu tak je (s přihlédnutím k poetickým tradicím, z nichž neoddiskutovatelně čerpá). (18.02.2014)

,,ZAHRAJ ŠPATNĚ JEDINOU NOTU A ZEMŘEŠ!“… /// Koncert vážný hudby jako thrillerová záležitost (ne vole, nehrajou falešně…). Klavírista s tečkou od vodstřelovačky na těle, hlas ze sluchátek určující rytmus (nejen příběhu), akční koncertní kamera… – k neuvěření, jaká se z toho dá vymáčknout atmosféra. Z jednoduchý záležitosti upletenej bič. Stopáž 80 minut snad nezabije ani alergiky na piano se smyčcem. Bavil jsem se, ale tady asi opakování nebude matkou moudrosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) K filmům si vždycky pouštím klavírní koncerty. 2.) Jsem spíš na ty komorní záležitosti. 3.) Thx za titule ,,krasnyprinc90“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (28.02.2014)

Škoda, velmi zajímavý námět, ale jen průměrně zpracovaný. Přitom s kvalitnějším scénářem a prodloužením filmu by se dalo dosáhnout mnohem napínavější atmosféry a větší propracovanosti postav. Zejména když se blíží konec filmu, je to vidět, jak scénář slábne a film ztrácí. Takže co chybí, delší stopáž, vykreslenost osob, člověk si k nim jen těžko buduje vztah a hutnější atmosféra. (04.05.2020)