Jáma a kyvadlo

Místy až skoro pohádkový příběh má s geniální Poeovou povídkou společné akorát téma inkvizice a hlavní dva mučící nástroje. Ty jsou vizuálně velmi umně zpracované ( no pravda, jáma mohla být děsivější ) a dodávají příběhu patřičnou působivost. Gordonovi téma středověkého čarodějnictví evidentně sedí a režisérův fanoušek má možnost si vychutnat spoustu typicky gordonovských znaků - parádní úvodní titulky, hudba, pestré barvy, dostatek gore, černohumorné glosy a pochopitelně přítomnost Jeffryho Combse. Henriksen v roli rozpolceného inkvizitora je očekávaně vynikající a můj milovaný Oliver Reed mohl sice dostat více prostoru, ale i tak mě jeho krátká přítomnost velmi potěšila. Někdo tu napsal, že si na tento film za pár let nikdo ani nevzpomene. Já na něj určitě nezapomenu! (11.05.2008)

Nečekal jsem teda vůbec nic, ale to jsem Gordona šeredně podcenil! S nízkým rozpočtem se vypořádal s přehledem a za pomocí skvělé hudby a prostředí dokázal vytvořit atmosféru beznaděje, která mě přesvědčila, že i po roce 1990 má Gordon horrovému žánru ještě stále co říct (kdo nevěří, ať se podívá na jeho epizodu DREAMS IN THE WITCH-HOUSE ze seriálu MASTERS OF HORROR, nebo na skvělou adaptaci H.P. Lovecrafta DAGON). A teď pozor! Všechny klady jdou stranou před hereckým výkonem Lance Henriksena. Jde patrně o jednu z jeho nejlepších rolí vůbec. Takhle si představuju inkvizitora. Samozřejmě, že každý kdo trochu zná Gordona si nemohl nepovšimnout, že se zde opět vyskytuje jeho dvorní herec Jeffrey Combs. Jenže tentokrát nedostal tolik prostoru, jako obvykle. Vpodstatě celý snímek stojí a padá s Henriksenem a já se Gordonovi vůbec nedivím, že sázel hlavně na něho. Takového skvělého herce je třeba využít. Nabízí se srovnání s Cormanovou verzí, ale to je, myslím si, zbytečné. Film se, dle mého, netváří jako nějaký remake a jde si svou vlastní cestou. V čem má Cormanova verze jednoznačně navrch, je závěr. To je ostatně jediná výraznější kaňka na Gordonově verzi (takovou sračkovitou pohádkovou limonádu, jak vystriženou někde z argentinské telenovely, jsem fakt nerozdýchal). Nebýt toho, klidně bych šel na plný počet. (19.07.2006)

Ako si len môže béčkový režisér S.Gordon brať do papule meno Edgara Allana Poe (19.1.1809 - 7.10.1849) a vydávať takúto primitivitu za adaptáciu jeho poviedky?! Okrem názvu, ktorý sprosto zneužil, to nemá s atmosferickým, snovým dielom tohto amerického literárneho klasika nič spoločné. To čo som zhliadol je lacný šmejd, ktorý ma nedokázal ani na sekundu presvedčiť o ilúzii stredoveku, kde je tento príbeh situovaný. A ak niekomu ide o sadistické prasačiny, ktoré sa dajú pri inkvizičnom horrore očakávať, tak to nech si radšej klikne na nejaké ruské porno stránky. Pretože v tomto braku sa ani tých nedočká. Úbohý videofilm, ktorému prideľujem jednu hviezdičku len pre aký-taký herecký výkon L.Henriksena v úlohe inkvizítora Torquemada a za neraz odhalené prsia a pičku R.DeRicci. * (25.09.2008)

Předlohu sice znám a určitě jsem ji četl, ale už to bude nějaký ten pátek. Až na pár výjimek mne většinou stejně srovnání literárního díla a filmu moc nebere, protože zážitek z "konzumace" jednoho či druhého je naprosto odlišný a ve své podstatě se vlastně nedá srovnávat. Tolik k případným řečem o svatokrádeži a obracení mrtvých básníků v hrobě. Ostatně se domnívám, že minimálně na sklonku svého zajímavého života by Poe Gordona pozval na dýmku. Hledat v obyčejném brakovém snímku umění či politické sdělení neumím, nejsem pak nikterak zklamán buď z absence prvého či naopak znechucen z přemíry druhého. V prvém případě viz komentář každého druhého, v druhém případě viz komentář Adam Bernau. Já si užil úchylného a šíleného Henriksena, nahou krásu Rony de Ricci, mušketýrství Jonathana Fullera, prozření Marka Margolise či výbuch Frances Bay. Takhle kdyby vypadal každý "špatný" film, nedíval bych se na nic jiného. A sám sebe překvapuju a sypu pět mrtvol z hradeb. (15.04.2021)

Lance Henriksen je síce uveriteľný a miestami priam nadľudsky démonický, napriek tomu to tento film nedokázalo vymaniť z vôd priemeru. Do doby kým sa začne na plátne nieco diať sme svedkami neuveriteľnej nudy a miestami priam komických situácií, ktoré by som vo filme tohoto druhu urcite nečakal. Plusy tohto filmu sú teda jedine záver a už spomínaný Lance Henriksen. 55% (05.10.2008)