Jáma a kyvadlo

Americko-taliansky paškvil za 2 milióny od Stuarta Gordona (Re-Animátor, Dagon, Castle Freak). Trúfam si tvrdiť, že na svete existuje len málo autorov ako Poe, ktorým filmári tak mohutne zdevastovali knihy a poviedky. Dá sa povedať, že nemalá časť Poeovej tvorby, ktorá bola sfilmovaná, nemala s literárnymi predlohami skoro nič spoločné a to ako Zánik domu Usherovského, tak Havran alebo ostatne aj Jama a kyvadlo (jednými z mála pomerne presných adaptácií sú filmy Vraždy v ulici Morgue). Jama a kyvadlo je pôvodne krátka poviedka o, nuž, kyvadle. Pre potreby filmu zápletka nakysla na celovečernú minutáž a pojednáva o drastickom inkvizítorovi (Lance Henriksen), ktorý má pod palcom kruté čarodejnícke procesy. Toto nemá s poviedkou vážne nič spoločné (až na kyvadlo, ktoré sa na konci objaví), hlavný problém ale vidím v tom, že je to fakt mizerný horor. Odstup desaťročí k nemu nebol vôbec vľúdny. Práve naopak, dnes je azda ešte slabší a nevydarenejší, ako v roku 1991. Henriksen sám osebe nemá šancu a všetci ostatní to hrajú ako z lacného pornofilmu... bez porna. Atmosféra nekonzistentná (občas gore a hneď nato rozprávková inscenácia s tomu odpovedajúcim vizuálom o švárnom mládencovi a jeho láske). Logika je úplne mimo gilotínu (mladík sa pri prieniku do väznice pred strážami v podstate nijako neschováva a napriek tomu ho nevidia, hoci kráčajú meter od neho). Toto veru nevidím ani len na 3*. (30.09.2021)

Viděno asi před dvaceti lety a jediné, co mi utkvělo v paměti, byla úvodní poprava. A vlastně nic jiného ani nestálo za pozornost. Henriksen mohl koulet očima jak chtěl, ale jeho Torquemada působil spíš jako karikatura a nemístně směšná byla i řada dalších postav i scén. Původní film ze šedesátých let jsem ještě neviděl, ale jsem si jist, že mi spraví chuť. 15% (18.11.2014)

Zpočátku mě zaujal odlehčený tón, jakým je příběh vyprávěn. Zdálo se, že je přede mnou úchylné inkviziční béčko, jehož tvůrci v sobě měli dostatek nadhledu a škodolibé perverze. S ubíhajícími minutami bohužel vyšlo najevo, že to nejspíše přeci jen někdo myslel vážně více, než by se slušelo. Původní Boormanovu klasiku na Poeovy motivy mám moc rád a je dobře, že tahle prasárna jde vlastní cestou, jinak by rozhořčení mohlo být ještě větší. Dvě hvězdičky za to, že mi z tváře ani jednou neslezl pobavený škleb. (23.10.2008)

Trochu mě překvapilo zdejší nižší hodnocení filmu. Nevím, nakolik bych to měl nazývat adaptací Poea, ale film je to vskutku dobrý. Obzvláště áčkový výkon Lance Henriksena, ostatně jako obvykle, stojí za vyzdvihnutí. Oliver Reed se v roli kardinála našel a b-hororový klasik a miláček Stuarta Gordona Jeffrey Combs byl ve své lehce komediální postavě také velkým obohacením pro film. Snímek je natočen v duchu, který by kdekdo mohl nazvat laciným šmejdem se skoro až telenovelovou nebo asyláckou atmosférou, ale já bych to nazval spíše jako vhodné fantaskní provedení. Mně se tohle líbilo. (27.03.2017)

Nečekal jsem teda vůbec nic, ale to jsem Gordona šeredně podcenil! S nízkým rozpočtem se vypořádal s přehledem a za pomocí skvělé hudby a prostředí dokázal vytvořit atmosféru beznaděje, která mě přesvědčila, že i po roce 1990 má Gordon horrovému žánru ještě stále co říct (kdo nevěří, ať se podívá na jeho epizodu DREAMS IN THE WITCH-HOUSE ze seriálu MASTERS OF HORROR, nebo na skvělou adaptaci H.P. Lovecrafta DAGON). A teď pozor! Všechny klady jdou stranou před hereckým výkonem Lance Henriksena. Jde patrně o jednu z jeho nejlepších rolí vůbec. Takhle si představuju inkvizitora. Samozřejmě, že každý kdo trochu zná Gordona si nemohl nepovšimnout, že se zde opět vyskytuje jeho dvorní herec Jeffrey Combs. Jenže tentokrát nedostal tolik prostoru, jako obvykle. Vpodstatě celý snímek stojí a padá s Henriksenem a já se Gordonovi vůbec nedivím, že sázel hlavně na něho. Takového skvělého herce je třeba využít. Nabízí se srovnání s Cormanovou verzí, ale to je, myslím si, zbytečné. Film se, dle mého, netváří jako nějaký remake a jde si svou vlastní cestou. V čem má Cormanova verze jednoznačně navrch, je závěr. To je ostatně jediná výraznější kaňka na Gordonově verzi (takovou sračkovitou pohádkovou limonádu, jak vystriženou někde z argentinské telenovely, jsem fakt nerozdýchal). Nebýt toho, klidně bych šel na plný počet. (19.07.2006)