Nebraska

Jeden z těch snímků, který se věnuje stáří, což se podle všeho snaží podtrhnout i černobílým provedením. Jiný důvod pro to moc nevidím. I tak je to ale film, který rozhodně zaujme, a to naprosto neskutečnými výkony Bruce Derna a June Squibb, kteří tenhle film táhnou, tedy kromě spojení otce a syna, které je lidské. Není to dokonalá rodina, ale drží při sobě a to se mi hrozně líbí. Taková by měla rodina být. Nemůže být dokonalá, to není možné, ale může být tak dokonalá, jak jen si přejete. (02.03.2014)

(1001) Ach, kdyby jen prakticky celou rodinu nehráli herci ze sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, hned bych si k nim lépe hledala vztah. I něco v provedení mi brání se napojit. Možná jakási úporná snaha o hyperrealismus, ačkoliv jako divák vím, že se jedná „pouze“ o drama ve světě reflektorů. Taky mi celkem vadila kamera, hlavně v první polovině filmu, jako by snímala úplně všechno, ale nic z toho doopravdy nestálo za vidění: skáče z jednoho mluvícího obličeje na druhý nebo ukazuje, kde zrovna všichni sedí nebo chodí. Žádné informace mezi řádky. Ale jako úplně největší zlo (a to se netýká jen tohoto filmu, ale hodlám se pustit do obecnější kontemplace nad stavem současné kinematografie) bych viděla to, že si filmaři neumí říct méně je více. Dvě hodiny stopáže na takovýhle film je prostě moc. Bylo pro mě vcelku utrpením sledovat první hodinu, rozhodovat se, kterou postavu nesnáším nejvíc a kterým žánrovým směrem se to mělo vydat, abych byla milosrdnější. A potom haleluja, zázrak, jen co jsou matka s otcem a oběma syny pohromadě se najednou bavím a směju některým situacím nahlas. Pořád si myslím, že k tomuto stavu to mohlo dojít mnohem dřív a všichni by byli spokojenější. A taky je klíčové slovo „situacím“, protože jakmile se scénář přestane soustředit na pouhé sdělování informací dialogem a dostane se například k rozdílu mezi tím, jak se postavy chovají a co říkají, nebo nabídne hlubší způsob intimity a reflexe mezi otcem a synem skrz kontext v podobě vybydleného rodného domu, hned film získá úplně jiné grády. Jenže potom se vrátí do městečka a zase kecají nad lahvemi piva a to je tak ubíjející z hlediska obsahu i formy, až mě to skoro doopravdy bolí. Ale nakonec se ukáže, že to je o dobrém srdci, takže všechno moje reptání budiž odpuštěno. –„I just want to leave you something.“ (16.06.2015)

„Co kdybychom se jeli podívat na Mount Rushmore?„ / „Je to jen hromada kamení. (...) Nepřijde mi to hotový. Vypadá to, jako by to někoho ani nebavilo dělat. Jediný Washington má nějaké to oblečení, jinak to odflákli. Lincoln nemá ani ucho!“  Takovými vtipně výstižnými hláškami, uštěpačnými postřehy a svébytný pohledem na život oplývá hlavní hrdina. Bavilo mě, jak již lehce senilní Woody v podání Bruce Derna nešetří sebejistým nadhledem ani v trpkých situacích, co chvíli mě úspěšně rozesmíval, ač mi záhy v daných scénách (či později při vzpomínce na ně) došlo, jak se situace reálně má, třeba jak ten úraz v bytě měl navzdory prvnímu tvrzení vážný důsledek, jaký smutek se skrývá za Woodyho alkoholismem, přestože v jeden okamžik působí, že oproti svému synovi pije již výhradně s gustem a radostí. Woodyho žena posléze překvapí tak nestoudatými móresy, až si myslíte, že ti dva tvoří dokonalý pár, přestože od počátku víme, jak často odlišně asi vypadá běžná podoba jejich vztahu. V tomto filmu snad není výraznější černobílé postavy, kterou by šlo pojmenovat jedním přívlastkem, v každé se mísí různé vlastnosti, občas i cosi negativního (u Woodyho zatvrdlost, u jeho přítele Eda kapánek přetvářky a pod.), o to větší kouzlem na mě však Nebraska oplývala, když mi poskytla možnost silného soucitu snad s každou postavou. Vtipné situace a hlášky se stávají tak pevnou součástí příběhu, že s jejich odplynutím snad vždy odplynul i podnět k hlubšímu poznání postav či zamyslení se nad jistými hodnotami. Už déle jsem neviděl film, v němž by si komedie a drama tak úspěšně podávaly ruky po celou dobu a pevně si je stískaly až do nenásilně dojemného závěru. Černobílý zůstal snad jen vizuál, ten mi ovšem díky mnoha pěkným záběrům a zvláštní nezávislé atmosfére kloubící retro styl se současnými reáliemi (tak jako příběh spojil vedle sebe postavy ze dvou rodinných generací) silný dojem jen podpořil. Krásná pohlazující záležitost. [95%] (30.11.2023)

CITÁT - Tak tady je tulák po hvězdách.......... Jdu do Nebrasky, vybrat si milion dolarů........... Reklamní leták vzbudí možnost stát se milionářem na stará kolena. Jo a taky potřebuju nový kompresor. Ten svůj jsem před čtyřiceti lety půjčil kamarádovi....... Po patnácti minutách chození pěšky se to konečně rozjede. CITÁT - Rozhodně řídím líp než tenhle debil......a nebo tenhle debil......... Scéna se zubama, okolo 22 minuty je povedená. DIALOG: DAVE - Mám je. Vlastně ne, to nebudou tvoje zuby, tati. TÁTA - Ukaž? Ne, to nejsou moje zuby. DAVE - Ale no tak tati, čí by to asi byly zuby? To byl vtip. TÁTA - To nejsou moje zuby........... Příběh má nádherný, lehký, hudební doprovod. Převážně brnkaná kytara a housle. Tváří se to sice vesele, ale ve své podstatě je to smutné, ale pohodové. Tu smutnou pohodu vyjadřuje i fakt, že film je točen černobíle. CITTÁT - Ty vole, takovej kousek a on to jede dva dny!!!!! To by snad zvládla i buzna na zpátečku.......... DIALOG: DAVE - A jak Sára zemřela? MÁMÁ - Zhlídla se jednoho dne v zrcadle,cha, cha, chááá........ Všichni diváci už od začátku vědí, že dopis z výhrou na jeden milion dolarů je podvod, ale určitě každý věřil, že když Woody vstoupil v Nebrasce do knižní společnosti - tak vyhraje. CITÁT - Dnes ještě není, ale zítra už bude milionář........ Tenhle příběh mi na dlouho zůstane v paměti, tedy pokud nezačnu zapomínat a důvěřovat. (27.07.2014)

Film, jehož tempo a celkový tón mi evokoval umírání, je dobrou sondou do sklonku života a vyjasnění si vztahů. Takové téma mívá velmi široký záběr a nebývá ničím radostným, přesto se dá pojmout jak čistě komediálně, tak s brutální depresí. Tady to bylo akorát někde mezi. Velmi civilní, skvěle nasnímaná, velmi soustředěná cesta, která chce trpělivého diváka, nehne ani krok stranou a nakonec vás nechá ve zvláštním rozpoložení. Jdu to ze sebe shodit. (22.02.2014)