Nebraska

Nebraska je, myšleno v tom nejlepším smyslu slova, pravým americkým nezávislým snímkem. To znamená, že je to celé natočeno černobíle, zasazeno do posmutnělé krajiny a pohybují se tam obyčejní, nepříliš hezcí lidé, co mezi sebou vedou normální, civilní rozhovory. A přesto je to plné citu, humorných situací u kterých jsem se upřímně zasmála i velmi smutných chvil, kdy mi bylo těžko u srdce, jako když starý a nenaplněným životem ubitý Woody vysvětluje svému synovi, že by chtěl svým synům po sobě alespoň něco zanechat. Ve filmech, jako je tento se nedočkáme skutečných happy endů, ale jsem moc ráda, že svým jednáním dal David svému otci alespoň malou iluzi pocitu štěstí a zadostiučinění, ten starý muž, co se dřív snažil každému jen vyhovět si to určitě zasloužil. (22.02.2014)

Emocionálně o dvě třídy nad ´Descendants´. V Nebrasce se toho příliš nevysloví, hraje se obrazem a film má tendenci vámi prorůst a komunikovat tak trochu jiným způsobem. Nebraska působí velmi ´klasicky´, člověk si vzpomene i na Bogdanoviche a jeho první filmy. Payne vsadil na super-obyčejné lidi, což je v poslední době osvěžující prvek většiny ´těch méně závislejších´ filmů. Uvidíme, jak si s Nebraskou pohraje čas; podle mě se Paynovi povedla nadčasová věc. (PS - jestlipak poznáte Buzze ze Sám doma!!!) (25.03.2014)

Mnoho ľudí túži po výhrach, ktoré nikdy nedostanú - na tom sú založené všetky lotérie, herne aj hracie automaty. Niekedy však prostredníctvom túžby po výhre je možné dostať niečo celkom iné - vzájomné poznanie jeden druhého. V čiernobielej road movie o ceste za chimérou, plnej svojrázneho, no trefného a neuhýbajúceho humoru sa presne toto medzi mlčanlivým otcom, čo si ľúbi vypiť a synom, ktorého opustila frajerka, odohrá. Okrem toho je v Nebraske trefne vystihnutý život na americký spôsob vo vnútrozemí - v ľubovoľnej dedinke, neoplývajúcej turistami ani blízkosťou prírodnej atrakcie. (18.11.2013)

Každý rok se najde nějaký film, který je nominován na "prestižní" cenu hollywoodských velikánů Oscar, jehož nominace je mi čirou záhadou. Měl jsem za to, že takovou cenu získávají jen filmy opravdu výjimečné. Nebraska je sice v mnoha ohledech výborný film, který řeší tolik oscarových momentů, ale v tomhle podání je to opravdu nuda. A těch několik úsměvných momentů tomu nepomůže. (15.02.2014)

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)