Karate Kid 2

Dvojka, odehrávající se v Japonsku, je už víc pohádkou. Ale ještě stále fajn. Opět je to na stejné kopyto. Opět závěrečný fight a vítězství. Tentokrát na život a na smrt. No pohádka. Ale jako děti jsme to žrali. Navíc okořeněné exotikou. A do mladé Japonky jsem byl zakoukán. Byla mi sympatičtější než namachrovaná Američanka z jedničky. (07.08.2022)

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě. (20.10.2022)

Volné pokračování začíná tam, kde předchozí snímek skončil. Tedy v atmosféře po vítězném zápase. A je přehnaně ukázáno, jak se Kreese až fanaticky nedokázal smířit s prohrou svého družstva. A pak už vše dál pokračuje v zavedené rovině. Daniel dál trénuje netypickým způsobem dle svého učitele Mijagiho. Ten dostává zprávu o vážném zdravotním stavu svého otce a tak se děj přesouvá do Okinawy, kde se ukáže pro změnu dávný soupeř Mijagiho, který ho chce přinutit k zápasu. Tady už nejde o sport. Tady jde o čest, záchranu vesnice a dokonce i o život. Ale místo se našlo i pro nějakou tu romantiku. Snímek se snažil od podobných, se kterými se ve své době takřka roztrhl pytel, odlišit, ale bohužel, naivita a zoufalost scénáře převyšuje veškerá očekávání. Snímek vyznívá jako neškodný rodinný film, kde jsou zápasy, násilí a vůbec brutalita drženy hodně přísně na uzdě. A tak je to celé nepřesvědčivé, zoufalé a žánrově spíše ponižující. Vidět například značně vyhublého kluka, jak na jeden úder rukou rozsekne několik vrstev ledu, skutečně spíše vyvolá úsměv než obdiv. Snímek tedy určen pro mladší diváky, nebo-li pro starší děti, které by to snad oslovit mohlo. Jinak, bohužel. (17.09.2018)

Dvojka sa mi páčila o trošičku viac ako jednotka. Už len kvôli prostrediu Okinawi(v tomto prípade Hawaia). Vzťah medzi Mijagim a Danielom sa postupne prehlbuje a tam, kde sa prvá časť zameriavala na Daniela, je tento diel venovaný jeho učiteľovi a návratom do minulosti. Je to v zásade veľmi úsmevné, vidieť ako sa to berie strašne vážne. Ale na druhú stranu si to uchováva taký ten milý morálny základ, na ktorom sa dá stavať. Pamätám si, že ako dieťa som bol z toho uchvátený. A dnes som si pripomenul prečo. Páči sa mi, ako málo to akceptuje niektoré fakty podané o Mijagim v prvej časti. A koniec mi príde, ako keby si tvorcovia spomenuli, že neuzatvorili jednu dejovú líniu. Ku cti im slúži, že ju nakoniec za päť minút dvanásť uzatvorili. Dnes by sa s tým nikto neobťažoval. 3* a guilty pleasure. (27.01.2021)

Na to, že se jedná od dvojku, tak je to koukatelné, ale samozřejmně je to o něco málo horší, než jednička! Zatímco jednička se točila kolem teenagera Daniela LaRussa, tak dvojka se točí kolem starýho borce pana Miagiho, který i ve svých letech ovládá bojové umění, jako když jí řýži čínskými hůlkami. A to je právě to, v čem je dvojka horší, než jednička! Určitě by každý radši koukal na osud teenagera, než na osud starého pana Miagiho. Takže je to docela i nuda. Trénování není celkem žádné. Jen ty bubínky. Uhybání před rybářským hákem a soutěž v rozsekávání několik vrstev ledu. Poslední souboj mezi Danielem a tím parchantem je určitě lepší, než souboje na turnaji v jedniččce. A rozdávání pěstí podle bubínku je docela dobré. Taky se mi nelíbílo místo děje. Slunou Kalifornii tentokrát tvůrci vyměnili za Okinawu a to nebyl zrovna nejlepší nápad. Celkem povedené. Uvidím, co přinese třetí dl! (13.04.2008)