Karate Kid 2

„Na Okinave nebyť rozhodcovia.“ – „No a ako viete, kto prehral?“ – „Ten, čo nebyť živý.“ Karate Kid 2 sa úprimne snaží nevariť z vody a okrem úvodného, aspoň symbolického, návratu hlavnej zápornej postavy zminula (Martin Kove), sa tvorcovia rozumne zbavujú všetkých otrepaných postáv z úspešnej jednotky (mama, spolužiaci, frajerka, samozrejme až na ústredné duo) a prichádzajú s novou zápletkou. Daniel-san (osvedčený Macchio) so svojím mentorom, pánom Miyagiim („Pat“ Morita), odchádza na majstrovu rodnú Okinavu. Tu má starý pán nesplatené účty jednak ohľadom svojej lásky a jednak umierajúceho otca. Snímka sa spolieha na jemne budovanú, nevtieravo pozitívnu, rodinnú atmosféru. Bitky sú stále skôr o filozofii, než o lámaní kostí (Bruce Lee by sa potešil) a ázijská výprava má niečo do seba. Nechýbajú trademarky série (chytanie múch paličkami, bonsaje, bocianí postoj) a vôbec - ak máte radi originál, tak vás napriek zvláštnemu scenáru (mladý Američan vyznáva ázijskú kultúru precítenejšie, ako mladí arogantní Japonci) solídna dvojka poteší. (22.01.2005)

Biedna časť ak zrovnávam s jednotkou. Navyše padnutá na hlavu. Na Okinawe všetci valia po anglicky samozrejme a príhoda s búrkou bola neuveriteľný gýč! Je jasné, že nikto s hlavných aktorov nevie karate prakticky a Ralph Macchio v súbojoch vypadá ako nemotorné, vystrašené decko. V jednotke mal aspoň super hlášky. Táto časť nemala vzniknúť. (27.09.2020)

Séria podstupuje zaujímavý vývoj. Učiteľ Mijagi cestuje do Ázie za chorým otcom v spoločnosti čerstvého víťaza mládežníckeho turnaja. Na japonskej pôde čaká charizmatického trénera okrem rodinných trampôt tiež nejaká tá potýčka s minulosťou. A čo vo voľnom čase? Miesto súťaženia sa učíme zvyklostiam miestnych a výučba zahŕňa aj definíciu pojmu česť. Oceňujem vykročenie zo zabehnutých koľají aké prekvapujúco nestráca kúzlo, lenže od filmu s témou “karate“ čakám málinko viac než len posedenie pri čaji, nech predstavuje akúkoľvek symboliku. Aspoň, že arogancia japonskej mládeže sa rada mstí a vo finále na nejaké tie päste a kopy dôjde. (17.01.2016)

“Throwback Thursday #11” - Po obrovském úspěchu filmu Karate Kid v roce 1984 byla jen otázka času, kdy režisér John Avildsen přijde s pokračováním. V roce 1986 přišel druhý díl, který začíná hned po finálovém turnaji, kde agresivní trenér Kreese začne ohrožovat své svěřence z Cobra Kai a dostane lekci od Miyagiho, pak se děj přesune na Okinawu, kam jede Miyagi řešit staré spory s dávným přítelem Satem. Daniel je v příběhu tak trochu jen kvůli beefu s douchem Chozenem. Od začátku filmu jsou tu některé bizardní fun facty, přítelkyně z jedničky Elisabeth Shue je z příběhu vymazána (nebyl čas pri studiu), matka Daniela je tam rovněž jen zmíněna, zápletka s Okinawou vyloženě popírá skutečnosti z jedničky (Miyagiho manželka v USA) a naivnost jedničky tu nabývá zcela nových rozměrů. Některé scény, jako ta s bouřkou nebo ten závěrečný vyhrocený fight už jsou vyloženě křeč. Ten kvalitativní propad vůči jedničce je zjevný a nebýt hlavně vtipného Miyagiho, šlo by se ještě níž. Karate Kid II má opravdu parametry klasického milkování úspěšného filmu a nic na tom nezmění ani ústřední legendární song Glory of Love od Petera Cetery. Dvojkou tahle série měla skončit. Viděno na Netflixu. 2* (28.01.2022)

Nečekal jsem to, ale dvojak mě bavila ještě víc než jednička, kde jsem se místy nudil. Tady se tak nestalo a hlavní zásluhu na tom měl přesun děje na Okinawu. Docela mě bavilo sledovat různé japonské zvyky a obyčeje (a je mi v celku jedno, jestli jsou pravdivé nebo filmaři přikrášlené, prostě mě to bavilo). I ten závěrečný fight byl docela fajn a dlouhý tak akorát. Velmi dobrý film na osamělé večery :) (02.07.2010)