Rozhořčené 2012

Dvě hlavní protagonistky /bez paní Uhlové/ spojuje to, že jsou vzácně asexuální a obě žijí ve svém vymyšleném světě. Paní Švihlíková bydlí u rodičů a ve svém pokojíku se ráda obklopuje kýčovitými obrázky tu koček, tu princezny Diany. Pak je hned věru jasnější, že ten venkovní zlý kapitalistický svět se jí prostě nelíbí. Paní Stöckelová je divný babochlap, co cvičí doma s činkama a štítí se dotknout mimina. Vztah nemá a ani nechce. Tady se prostě nedá nevycházet z jejich osobností. Vytvoření si duality "my hodní x oni zlí" je spíše na rozbor psychoanalytika, jejich jednoduché rady na vyřešení ekonomických neduhů a potažmo celé současné situace ve státě jsou laciné a nic neříkající fráze. Socialismus nefungoval, komunismus ani nebyl a kapitalismus není zrovna ve formě, ale to neznamená, že je cestou vracet se zpět. Nakonec ta změna stejně musí začít od jednotlivců, kteří si dobrovolně omezí svůj konzum. Bohužel tady se jasně ukazuje, že u ženských je politika prostě jen zástupnou terapií za něco, co jim nefunguje v jejich soukromém životě. Minimálůně u těchto dvou... (27.02.2013)

Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. (06.03.2013)

Myslel jsem že to bude nějaká blbost, ale příjemné překvapení. Na Švíhlíkovou rád chodím na její zajímavé přednášky a mám jí rád. Konečně jsem se o ní dozvěděl blížší věci. Další dvě ženy v dokumentu neznám. Odborářskou demonstraci proti Nečasovi si pamatuji. Na Populačních teoriích na Přírodovědě jsem se později učil, že za jeho vlády byla nejhorší propopulační politika od vzniku ČR. Zrušil třeba i porodné. Naštěstí nás od té doby nenápadně doplnili imigranti z kulturně blízkého východu a nejsme závislí na doplňování z Afriky a Arábie jako Němci. (16.04.2020)

Názorově nejblíže mi byla jednoznačně ekonomka Ilona Švihlíková. Samotný dokument podle mého názoru velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti a neschopnosti současné radikální levice v naší zemi. Místo toho, aby se všechny antikapitalistické a antisystémové organizace sjednotili tak se utápí v iluzích toho, jak by bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té celosvětové změně, ale zapomínají, že dokud se nevytvoří jednotná, silná levicová antikapitalistická fronta (kde budou radikální socialisté, komunisté, trockisté, anarchisté, zelení a další) ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového sjednoceného hnutí, tak se nemůže nic nezměnit. Problém je, že anarchistické i trockistické postoje jsou naprosto mimo realitu a sociáldemokratismus je dnes nedílnou součástí kapitalistického systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu jsou podle mého názoru co možná nejsilnější Marxistické organizace, které vycházejí z vědeckého světového názoru Marxismu-Leninismu a tyto myšlenky se musí snažit prosazovat. PS: Tento dokument by si zasloužil o něco lepší hodnocení než má zde, ale chápu, že místní většinově převažující banda pravičácké pseudointelektuální mládeže, děsící se všeho levicového, něčeho podobného není schopna, třeba s toho jednou vyroste. :-) (27.03.2013)

Mám pocit, že zdejší nízké hodnocení je silně ovlivněno antipatiemi hodnotících vůči dámám, které v dokumentu vystupují. Ale i dokument o lidech, kteří nám nejsou sympatičtí, může být kvalitní. Názorově se s hrdinkami opravdu totálně nepotkávám, ale v ryze lidské rovině občas i ty sympatie problesknou (zejména ve scénách s "matkou pluku" S. Uhlovou). Možná právě v tom je smysl tohoto dokumentu - nahlédnout, že ta "levičácká nána, co plácá strašné nesmysly" je taky jenom člověk s nějakým backgroundem. Celkově 70% (09.04.2013)