Pozice dítěte

Pocitovo ma to nechalo chladným, čakal som väčší emočný zásah. A v mnohých smeroch mi to prišlo ako nedokončené, alebo iba odbité, vôbec neviem čo si o tom myslieť. Ešte ten začiatok, keď sa rozbiehalo vyšetrovanie a vstúpila do toho tá matka ušiel, čakal som hru na nervy medzi ňou a príbuznými toho nebohého chlapca, no postupom času upadlo i to. Vykreslený nefunkčný vzťah medzi matkou a synom mi prišiel ako zbytočný balast, pretože konanie oboch aktérov nebolo dostatočne vysvetlené na to, aby si z toho mohol divák niečo odniesť, a už vonkoncom nie vcítiť sa do postáv. Maximálne tak neutrálny pocit alebo pocit mierneho znechutenia a nudy. Len priemer. 60/100 (14.08.2018)

[SFF 2013, Sydney] "Moral malaise of Romania’s corruption-ridden middle classes." A takisto maximálne autentický, zžieravý a kauzálny odraz výchovnej absencie, manipulatívnej dominancie, deštruktívnej sebeckosti a...materskej lásky. Leitmotiv straty syna je rovnako dvojznačný ako samotný názov ("Pozitia Copilului" - pozícia dieťaťa, v prenesenom slova zmysle tu možno hovoriť o akom si ťažkom bremene či viacmenej negatívnej predestinácií alebo tiež "pozitia corpului" - pozícia tela, termín používaný v policajných záznamoch v súvislosti s určením miesta činu...) a to predovšetkým kvôli tomu, že po cca. 60 min. si uvedomíme, že nie sme svedkami jednej straty, ale hneď dvoch...nutno dodať, z etického pohľadu diametrálne odlišných. Prvá sa odohráva pri tragickej autonehode, kedy o život príde malý chlapec zo sociálne slabšej rodiny. Okolnosti tohoto incidentu a celého dopadu na poškodenú rodinu sú zámerne upozadené na úkor podrobnej morálnej i psychickej determinácie druhej, previnilej strany. Postupne potom dochádza k ich slovnej rekonštrukcii a pri konci aj zdrcujúcej kulminácií. Druhá zreteľne vyplýva z úsečného vzťahu medzi dobre zabezpečenou matkou a jej rozmaznaným potomkom na základe ktorého si vieme odvodiť, že syn sa od matky dištancuje už niekoľko rokov, je pre ňu už dlhšie stratený. Cornelia cíti, že tentokrát by to už mohlo byť nadobro a preto sa vydáva na netaktne vyslobodzujúcu cestu plnú úplatkov, vychytralých telefonátov a rôznorodých machinácii. "Child's Pose" funguje vďaka vrstevnatým dialógom, "nervózne" kontaktnej kamere, civilnému herectvu a sústredene produkuje niekoľko nezabudnuteľných scén pri ktorých sa pravidelne moc dýchať nedá. Absolútnym vrcholom ľadovca je potom (už vyššie načrtnutý) konfrontačný epilóg čo by emočný uragán víriaci dva druhy žiaľu - rezignovaného a toho egocentrického... Pre stúpencov rumunskej školy povinnosť, pre zvyšok cenná skúsenosť. (11.06.2013)

Rumuni opět potvrdili, že jim silná rodinná dramata jdou hodně slušně. Působí jinak, jak od Skandinávců, ale pořád si drží hodně slušný realistický základ. Tady v tomto případě je základ hodně drsný námět, který realisticky zachází do myšlení jak člověka, který způsobí neštěstí, tak především jeho matky, kolem které se to celé točí, a která je z celého filmu nejzajímavější. Tvůrci nic nenaznačují a přímo od podlahy rozjíždí psychologii postav tak, jako jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. (20.02.2018)

Ufff! Tohle byla ale rána. Drama, kombinující pohled na společenskou smetánku zcela odtrženou od reality, která ve své aroganci spoléhá na to, že koupit se dá vše a nevyrovnaný vztah dominantní matky se zdánlivě apatickým synem. Ve chvíli, kdy Cornelie začala řešit Barbovu nehodu, jsem měl sto chutí jí zabít. To přehlížení a suverenita tváří v tvář tragédii dokázalo rozčílit. Ale jak se postupně začaly rozplétat rodinné vztahy, občas jsem pocítil bodnutí pochopení a lítosti. Vedle výborných herců se film může pyšnit několika vytříbenými dialogy, přičemž na vrchol řadím ten, kdy se matka snaží koupit svědka nehody. To byl majstrštyk. Ale dostal mě i rozhovor se snachou a účinkem se neminula ani závěrečná scéna s pozůstalými. Vlastně jediné, co bych vytkl, byl samotný závěr, který měl snad ujasnit charakterovou změnu, ale mě přišel zahraný do ztracena. Každopádně Rumunům tleskám. 85% (21.05.2014)

Kvalitně natočená pitva vztahu dominantní matky přehnaně fixované na svého jediného syna, která je ochotná udělat leccos, aby nemusel do vězení. Postava matky je skvěle zahraná - od chladného kalkulujícího jednání až po srdceryvnou zpověď v závěrečném dialogu s rodinou mrtvého dítěte, kde jeden záběr trvá snad i několik minut. Jen postava syna je až příliš v pozadí a nahrazuje ji v podstatě jeho přítelkyně. // KVIFF 48 (04.07.2013)