Přerušený kruh

Za film tři hvězdičky a jednu navíc za bluegrass (i když trošku dřevorubecký) ve filmu. Jedná se o opravdu depresívní drama s místy hysterickými scénami, které jsou někdy naprosto výborně zahrané, aby na jiných místech vyzněly trošku trapně. Přesto dávám palec nahoru za odvážný filmařský počin. Přiznám se, že belgický film (stejně jako belgický bluegrass) je pro mě takřka neznámý. Jako aktivní bluegrassový muzikant si vzpomínám jen na belgickou bluegrassovou kapelu Rawhide, s kterou jsme se párkrát po Evropě potkali, ale ta tady evidentně nefiguruje. (12.12.2013)

Syrové a sentimentální. Je to dobrý film, ale jsou i lepší. Stálé lapsy z lásky do zoufalství. Tradiční bluegrass písně film drží nad vodou. Nechybí megaklišé - pohřeb na kterém prší. Tentokrát úplná průtrž. Manžel se opil už před porodem a jeho těhotná žena pije a kouří v době, kdy se u dítěte vyvíjí nervová soustava, rakovina v rodině a další klišé. Po tom co začnou být partneři flustrovaní smrtí dítěte film ztěžkne, ale objeví se vtipný je proslov hlavního hrdiny na koncertě před věřícími v Alabamě, kteří věří v kreacionismus o tom, že Bůh - diktátor z vlastní vůle stvořil Zemi, a to jen proto, abychom před ním ve velkém počtu padali na kolena. V Bibli se dopouští etnických čistek a vyžaduje dětské oběti. Téma odvahy říct co si myslím. (15.01.2018)

Keby dej tohto filmu nebol chronologicky poprehádzaný, tak by to bola hustá citová vydieračka. A takých je na filmovom trhu už celkom dosť... Ale tvorcom sa podarilo spraviť veľmi originálny film, ktorý ma pár krát aj rozosmial a hlavne ma držal v napätí do úplného konca, keďže divák musí čakať na doplnenie toho, čo mu je pár krát naznačené. A tým pádom to nie je taká tá nepríjemná citová vydieračka. (24.05.2016)

Přiznám se k jedné věci. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Belgičani natočí film o folkovém bláznovi. Zarostlém, fousatém trempovi, co žije na farmě uprostřed ničeho s celou zvířecí říší. Vůbec by mě nenapadlo, že nějakej takovej blázen by se v Belgii vůbec mohl objevit. Ta nátura mi k tomu národu nesedí a už vůbec mi k nim nesedí ta country muzika. Představil bych si do takového příběhu spíš Tučnýho, Wabiho Daňka, nebo někoho z Ameriky. Ale Belgičani? I přesto nicméně musím uznat, že se jedná o dost brutální, nekompromisní a zároveň povedené drama. (21.02.2014)

Mňo, je to jasný, asi se mi začali líbit týpci, co to umí pořádně rozbalit na banjo. Úplně to vidím, slunce zapadá za obzor, ON začne vybrnkávat nějakou tklivou melodii, postupně se k němu přidávaj klucí z kapely s basou, mandolínou, kytarou a houslema. Jo jo, správně, hrajem pravej oldschool bluegrass, tedy žádní bratři Nedvědi nebo podobná folková verbež. Já, děvčica z metropole, která není schopna rozlišit holštýnský skot od toho českého strakatého, se přestěhuji na venkov a spolu s mým kovbojem se stanu honačkou, jupijou. Večer s Buffalo Billem či Jesse Jamesem přepadnem nějakej ten dostavníček (nejen honem živ je člověk), aby bylo na whisky v místním saloonu, pořádně to tam rozjedem, já si trsnu na stole a Bill se odvážně začne navážet do místního šerifa, bude se mu snažit sestřelit kloubouk z hlavy, ale trefí ho do kolene, takže pořádnej malér. Stanou se z nás psanci a budem přepadávat Pony Express, furt dokola, dokud nás nejvyšší policejní orgán nechytne za flígr a nešoupne za katr. Jenže Bill si umí udělat strunný nástroj prakticky ze všeho a naše hlasy tak pěkně ladí, šéfíkovi se nás zželí a pustí nás do nahrávacího studia, kde dáme dohromady parádní singl alá Blue Grass Boys, se kterým vyhrajem hitparádu Country rádia (na špici se udržíme rekordních sto šest týdnů, tedy prakticky celý výkon trestu). (18.10.2014)