Nežné vlny
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miloš KrkoškaHrají:
Táňa Pauhofová, Hynek Čermák, Robert Cejnar, Lucie Šteflová, Jan Maršál, Gabriel Barreto de Carvalho, Natálie Halouzková, Jan Hartl, Vojtěch Dyk, Jan Budař (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (428)
Před zhlédnutím skepse, že zase další film z doby, kdy nám tu ještě vládl bolševik. Jako by se Češi z této tématiky neuměli vymanit a natočit také něco jiného. Po zhlédnutí ale převládá nadšení a ačkoli mám takové Účastníky zájezdu poměrně rád, od Vejdělka bych tak příjemný letní film nečekal. Krásná obrazová stránka, milá romance i laskavý humor a opravdu uvěřitelné herecké výkony (Lucie Šteflová!). Závěrečné navázání na sametovou revoluci je sice hodně přitažené za vlasy, ale je to takové mile naivní jako celý film. A ta klavírní hudba je ráj pro uši! ()
Jiří Vejdělek se nadále drží svého kopyta a myslím, že je to jedině dobře. Po Účastnících zájezdu, Ženách v pokušení a Mužích v naději nám servíruje další pohodovou, prosluněnou, příjemně nasnímanou, lechtivou a do určité míry sexistickou (onu míru si musí každý vyhodnotit sám, já osobně režisérův pohled na něžnější pohlaví beru s nadhledem) komedii bez vyšších dramatických ambicí, která se může opřít o příjemné herecké výkony (zejména Hynek Čermák a Táňa Pauhofová jsou výteční, za to Robert Cejnar působí přeci jenom prkennějším dojmem, než by bylo milé), celou řadu úsměvných situací a několik povedených gagů. Pro mě osobně Vejdělkova tvorba představuje českou komediální jistotu, při které sice člověk nejednou zakroutí hlavou nad jejím dějem a chováním postav, ale za to se nikdy nepohorší nad vulgárním a trapným humorem, nedílnou součástí mnoha tuzemských "komedií". A to se přeci počítá. ()
Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% ()
Nejzásadnější okamžiky listopadu 1989 podle Jiřího Vejdělka: Sametová revoluce a jeho první zásun, jehož realizace měla přímý vliv na samotný začátek revoluce a to si ještě neodpustil přivlastnit přeplavání kanálu La Manche. Ten chlap má ego hodně vysoko, ale řemeslo zvládá slušně a v době, když je Hřebejk mrtvý, Menzel sice živý, ale karikaturou sebe sama, Renč vyčpělý a Svěrákovi se už nechce, jsou právě jeho filmy lokálním nadstandardem. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (10)
- Barbora Černá si ve filmu zahrála se svou sestrou Lucií. (Duoscop)
- I přes viditelně letní počasí byla teplota vody v bazénu kolem 13 stupňů. (Stanley619)
- Na konkurz dorazilo přes 1 600 dětí. (Stanley619)
Související novinky
O2 přináší legální filmovou zábavu pro všechny
Patříte-li mezi velké filmové fanoušky, zpozorněte. Jak jste již na ČSFD.cz jistě všimli, operátor O2 nově provozuje O2 Videotéku, která nabízí až tisíc snímků k legálnímu zapůjčení z internetu.… (více)
Při sledování toho filmu jsem absolutně nechápal, jaký má vlastně smysl a o čem že vlastně je - pokud tedy tím smyslem nemělo být výhradně svézt se na současné vlně obliby retra a ostalgie (na kterou už jsem alergický, podobně jako na - pro mě osobně nepochopitelnou - fetišistickou vysazenost českého filmu na zrzky), což by vysvětlovalo jeho naprostou prázdnotu, umocněnou navíc tím, že minimálně půlka filmu působí dojmem, že byla vykradena z mnoha jiných českých filmů (operovat zde s termínem "inspirace" mi přijde nemístné). Něžné vlny mě zoufale nebavily - ta neschopnost scénáře vyprávět nějaký příběh, který by udržel zvědavost na uzdě až do konce, je takřka kolosální, ten film se prostě táhne odnikud nikam, až do toho trapného finálního vyústění, na něž diváka již v úvodu lákal vypravěčův voiceover a které se snaží celý ten spletenec epizod násilně naroubovat na události sametové revoluce, což by mělo být jakýmsi vyvrcholením celého filmu, ale ve skutečnosti je to na něm to nejméně zajímavé a nejblběji udělané (kombinace dobových záběrů s těmi novými je nepřesvědčivá a celkově to působí dojmem, že to v rychlosti sesmolil nějaký scenáristický nedouk někde nad kafem ve Starbucks, mezi rychlým sjetím Wikipedie a Googlu). Ale asi nejvíc mě na to filmu iritovalo to, jak je - což je ale u Vejdělkových filmů zcela běžné - až absurdně odtržený od reality. Ten filmově sterilní dům u vody jak někde v Provence, v němž rodina hlavního hrdiny bydlí, připomínající spíše načančaný skanzen pro turisty než typickou panelákovou realitu československých 70.-80. let! Ta skutečnost, že plešatci Čermák s Budařem zde svoje lysiny maskují parukami! To, že věkový rozdíl Pauhofové a jejího filmového syna je pouze 12 let, zatímco rozdíl mezi ní a jejím filmovým manželem Čermákem je naopak 10 let! (Dobře, to pořád není tak hrozné jako věkový rozdíl 27 let mezi filmovými manželi Vetchým a Voříškovou v Po strništi bos). Ten nesnesitelně idylický soundtrack, který hraje v podstatě permanentně na pozadí, i když se tam neděje vůbec nic, a ze kterého je člověk po pár desítkách minut tak přeslazený, jako z kýčovitých kalendářů Ivy Hüttnerové! (Tomu idylizujícímu pohledu výrazně napomáhá i kamera Vladimíra Smutného, která jde často do velkých detailů a která je celou dobu zalitá letním světlem, až to opět působí dojmem, že čeho je moc, toho je příliš). Ty scény, v nichž herci "hrají na piano", aniž by kamera zabírala jejich ruce, protože by ve skutečnosti neuměli zahrát ani Ovčáci čtveráci! Ten film je prostě tak vylhaný a fejkový, až to není možné. Rovněž herecké výkony jsou povětšinou dost slabé - například u takového Hartla po tom, co předvedl v Donšajnech, mě to už ani nepřekvapuje, ale pokud jde o Roberta Cejnara, u něj jen zbožně doufám, že už ten jeho justinbieberovský ksicht nikdy neuvidím, protože bych si z toho jeho hereckého neumětelství mohl vytrhat všechny vlasy z hlavy - naprosto příšerný zjev. Naopak Jan Maršál mi přijde jako talentovaný mladý herec a myslím si, že ho čeká zajímavá budoucnost, pokud u herectví zůstane a nepropadne fetu nebo chlastu, jak to u dětských filmových hvězd bývá zvykem. Celkově za mě neuvěřitelná otrávenost ze skrz naskrz vylhaného, prázdného filmu, jehož jediným pozitivem zřejmě je, že kvůli tomu, že se odehrává za totáče, není prolezlý product placementem jako české filmy ze současnosti. () (méně) (více)