Něžné vlny

Trochu (ne)báječná léta, trošku rozmarného léta, každopádně vtipná podívaná. Vejdělek postupně dávkuje nadsázku (plavba přes La Manche, velké hříbky, zarostlý dědeček, otec "vězněný" na půdě) až k historickému 17. listopadu. Nechte mě projít, nemůžu jít s prázdnýma rukama, karafiáty a svíčky připomínají scénku s Karolínou Kaisrovou, ale do atmosféry Něžných vln zapadají. Vtipná je postava doktora, ale hlavně její podání Janem Hartlem je parádní. A nekalé živly? -"Jaké i se píše živly?" --"Jaký živly?" -"Nekalé." --"Tvrdý." ... -"A po l?" :-D (18.10.2015)

Tak nechápu to negativní hodnocení tady. Je to komedie. Smáli jste se? Vsadím se, že jo. Tím pádem to splnilo svůj účel, tak proč ty opuštěné jednohvězdy? Pro mě tu byla spousta neblbých humorných náznaků a narážek vybízejících k nezadržitelnému řehotu z mé strany. Např. "Jak jsem říkal, Rusové nám přinesli leda velké houby." nebo transparent s nápisem "Pryč s násilím" a přitom ho jeho otec pod ním pohlavkuje... to bych si úplně tuhle scénu dokázala představit jako nějakou dobovou momentku, samozřejmě černobílou - to by byla moc krásná fotografie (Pozn. Nikdy neříkejte fotka! Jinak se na Vás vyučující fotografie bude dívat jak na totální idioty :D) Je pravda, že časově jim ten snímek sem tam neseděl, teda aspoň nevím, co tam měly dělat ty tanky, protože 69 rok to být nemohl vzhledem ke stáří toho ogara v 89 a nevím o tom, že by tu tanky jezdily okružní jízdy jen tak přes náměstí, protože se nudily někdy v 76 bo tak, aby to odpovídalo věku hlavního představitele, který přece nedorazí na rande s holýma rukama ;) Jasných 5* a určitě si to někdy pustím znova. (11.07.2014)

První láska je ta nejkrásnější a na ni se nezapomíná. Člověk se k ní po létech v myšlenkách rád vracívá. Příjemný film pro deštivé letní odpoledne. Hynek Čermák byl jako cholerický tatínek výborný. Chtěla bych, aby byl více obsazovaný do filmů. Díky té paruce jsem ho nemohla hned poznat. Jan Budař si určitě roli pošťáka užíval. Takové figurky mu jdou. (14.07.2014)

Nejzásadnější okamžiky listopadu 1989 podle Jiřího Vejdělka: Sametová revoluce a jeho první zásun, jehož realizace měla přímý vliv na samotný začátek revoluce a to si ještě neodpustil přivlastnit přeplavání kanálu La Manche. Ten chlap má ego hodně vysoko, ale řemeslo zvládá slušně a v době, když je Hřebejk mrtvý, Menzel sice živý, ale karikaturou sebe sama, Renč vyčpělý a Svěrákovi se už nechce, jsou právě jeho filmy lokálním nadstandardem. (17.10.2015)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)