Labyrint: Útěk

Prepracovaný komentár po občerstvení dojmov z filmu s jemnými spoilermi: "Vitaj, divák, toto je náš svet a toto sú jeho pravidlá. Dobre si ich zapamätaj, zakrátko ich začneme porušovať." Wes Ball a James Dashner dali vzniknúť trochu odlišnému dielku, ktoré zo záplavy priemerných adaptácií tínedžerských sci-fi/fantasy mierne vybočuje. A to v pozitívnom zmysle slova. Miesto toho, aby dej brzdili zbytočné prídavky v podobe nadbytočnej romantiky či zvetralých klišé situácií, sústredí sa film primárne na hlavnú líniu a do popredia stavia mysteriózno. Divákovi nie je dovolené dozvedieť sa nič nad rámec informácií, ktoré získava hlavný hrdina a musí sa tak absolútne spoľahnúť na iniciatívu protagonistov. Samotné prostredie - labyrint a "bezpečná zóna" - až do úplného konca neopúšťame a je dôsledne využívané na rozvíjanie vzťahov medzi postavami. Veľmi rýchlo sa prejaví chlapecká rivalita a boj o dominanciu, ktorý vyvolá príchod nováčika do malej komunity. Obzvlášť zaujmú dve veci. Za prvé, The Maze Runner sa očividne inšpiruje starogréckou mytológiou, konkrétne mýtom o Minotaurovi, z ktorého do značnej miery preberá prostredie a základné motivácie chlapčenských hrdinov. A využíva ich omnoho lepšie, než filmový Percy Jackson (ktorý na nich stojí). Za druhé, to, čo je pôvodne vnímané ako šialenstvo (spôsobené pohryznutím pavúka), sa postupne kryštalizuje do istej formy osvietenia. Pohryznutá obeť náhle precitne a v návale informácií a navrátených spomienok začne konať zdanlivo skratovo, avšak neskôr je tento dojem vyvrátený. Vo svete, ktorý sa riadi prísnymi pravidlami, sú jedinými rozumnými ľuďmi šialenci. Zároveň má film aj dostatok temnej atmosféry, uchádzajúce obsadenie a v závere hádže luxusnú udičku na pokračovanie. Je trochu škoda, že napriek tomu všetkému je dojem z neho len zľahka nadpriemerný. No na druhú stranu, je na pováženie, či som ešte schopný dobre posúdiť film, určený primárne mladšiemu publiku. 70% (16.01.2015)

Jak se po Stmívání roztrhl pytel s vamp romancemi, tak po Hunger Games přicházejí post-apokalyptické světy s teenagery v hlavní roli a je to jen logické. Každopádně, co si budeme říkat, už trochu nudí ta neoriginalita tvůrců. Zatímco dříve co film, to unikát, dnes je to samý prequel, sequel, remake, filmová adaptace, kopie vedle kopie. Neměla jsem tedy valná očekávání, když jsem si pustila Maze Runner. A o to jsem byla překvapenější. Vůbec se nestydím říct, že ten film je daleko lepší než (filmový) první díl Hunger Games. Nenávidím dlouhé nicneříkající úvody, takže tady si mě příběh získal ihned, když šlo okamžitě do tuhého bez jakýchkoli vytáček a řečí kolem. Po celou dobu si udržel strhující tempo a já musím říct, že takhle jsem se už dlouho nebavila. Je to první film za dlouhou dobu, který jsem v průběhu nepauzovala. A to mluví za vše. Čeho jsem se však obávala je, jak si poradí s rozmotáním zápletky - a mé obavy byly naplněny. Konec si mě zkrátka příliš nezískal, připadal mi opravdu přitažený za vlasy a zkrátka jakoby vystřižený z jiného filmu. Plný počet přesto dám, už jen kvůli osvěžující absenci romantické linky. Ale je to s opravdu odřenýma ušima. Snad to už příště bude bez nich. (29.12.2014)

Mám radost, že poslední dobou Američani točí jeden film za druhým na základě fantasy bestsellerů pro mladé, kterých je poslední dobou tuny. Za ty, co mě teď napadá třeba Hunger Games nebo Divergence. Každopádně i Labyrint: Útěk je dobrým filmem. Možná to na první pohled podle mého hodnocení nevypadá, ale já se u filmu fakt bavil. Ono totiž není zase tak jednoduchý dost rozdílný svět od toho dnešního představit do filmu. Tvůrci to ale zvládli dobře a jediný problém, který tak pro mě vznikl je samotný příběh, který mě místy štval, s čímž ale já vůbec nic neudělám. Naštěstí se do toho gay prostředí vměstnala jedna dívčina a tak to od druhé půlky filmu mělo alespoň trošku koule. (07.12.2014)

"Prohlašuji labyrintový test za naprostý úspěch." Já bych tedy byl při hodnocení tohoto testu poněkud střízlivější, ale kdyby to byl můj projekt, tak bych si taky trošku přihřál polívečku. Ovšem být v pozici laboratorní krysy, tak bych zase trochu ubral. Já jsem totiž schopný zabloudit i v prosté chodbě s nouzovými východy po dvou metrech. Z tohoto rozlehlého komplexu bych se mohl dostat pouze jízdou na zmateném rmutovi, ale to nikoho nenapadlo, takže museli vyrazit po svých. Mě to tedy celkem zaujalo, chvílemi i pobavilo, ale přesto mám poněkud jinou představu o tom, co by jedna solidně vypadající dívka dokázala vyvolat, kdyby byla vyslána mezi zástupy nadržených mladíků. Úcta a respekt to asi nebudou. (08.08.2016)

Chtěl jsem napsat, že tohle měl někdo natočit před všema Hunger Gamesama, Divergentama a splaškou dalších pohádek pro poďobané, protože Maze Runner není nic jiného, než učebnice kopírování. Jénže... To by mi nejdřív někdo musel na konci vysvětlit, proč jsem se vlastně dvě hodiny koukal na oddíl Plenkožroutů, kterak marně loví Bludišťáka. Jestli se páni kopíristi budou s důvodem obtěžovat aspoň ve dvojce, pak bude výstižnější, když až pod Runnera 2 napíšu, že "tohle měl někdo natočit..." (New Plymouth, NZ) (27.11.2014)