Labyrint: Útěk

Co je to Rmut? To je něco jako slizká Odula na baterky, s kovovýma nohama ze stavebnice Merkur. Co je to pakárna? Pakárna je ležet v noci pod hvězdnatým nebem v hamace, se zády zalomenými jak hřídel a bát se usnout, protože pak mě ta pitomá houpací síť zaručeně vyklopí na zem. A pokud i člověk usne, po půlnoci ho vzbudí strašidelné skřehotání, jak se za zdmi labyrintu mezi sebou páří Rmuti. Což nasere o to víc, že chlapcům z Plácku žádné páření nehrozí, leda tak mezi sebou. Ostatně, když jim jednou místo zásob výtah přiveze samici, stejně neví, co s ní. Smysl jejich životů totiž nespočívá v zakládání rodin, ale jen v pěstování mrkve a šprtání základních pravidel komunity, z nichž tři nejdůležitější jsou: Nelez do labyrintu, Nelez do labyrintu, Nelez do labyrintu! Přitom bludiště je to jediné, kvůli čemu má smysl lézt na to do kina. Na jeho stavbu bylo spotřebováno víc betonu, než na Gabčíkovo-Nagymaros a po dokončení museli filmaři ještě půl roku počkat, než jim to celé poroste břečťanem. Ovšem na finální zdůvodnění kdo labyrint postavil a proč v něm nechal jinochy běhat jak laboratorní krysy, na to bylo spotřebováno víc scenáristické demence, než na leckterý majstrštyk od Asylum. Nejvíc mě v závěru vystrašila šéfka ústavu (to je ta baba, co se ani neumí pořádně zastřelit) svým: "Je čas na fázi dvě". Úplně to vidím. V Labyrintu 2 naše přeživší mládežníky zavřou do repliky labyrintu v Knóssos a tam budou mít za úkol odchytit a rozdojit býka Mínotaura. (02.10.2014)

Slibný debut... a zároveň nic, co by se mělo schovávat za úderným slovem hit. Tam, kde skvěle funguje jakás takás atmosféra, kde mladičtí herci kupodivu obstojně hrají a kde je vlastně docela dobře ztvárněná osada "bez paměti", boří naděje na vyšší level tuny otravných klišé a šablon. Zářivým příkladem jsou členové komunity, neboť po skončení si budete z postav pamatovat nejspíše jen mlhavou kolekci "Thomas, asiat, malej tlusťoch, zlej kokot a kluk, kterej radí... jo a ten černej, co je měl na povel". Nikdo se nedočká rozvinutějšího charakteru, s nikým nebudete soucítit. Podstatnou většinu vůbec nepoznáte. Sociologický prvek v podobě zásadního rozporu ve skupině (riskovat v labyrintu, nebo bránit pokojnou louku?) působí křečovitým, ba až násilným dojmem a divák si ho všimne jen proto, že tam prostě je - nikdo s ním nepracuje, nebo přinejmenším ne moc dobře. Smutnou tečkou je závěr filmu, jehož otevřenost je to poslední, co bych tvůrcům vyčítal (jedná se o film na motivy prvního dílu knižní ságy). Mnohem větším průšvihem se stala snaha finálně rozhřešit konflikt komunity, což se odehraje v podobě naprosto nepravděpodobné, nelogické, stupidní, trapné a všeobecně blbé scény. Co s tím? Užít si docela fajn teenage scífko pro nenáročné, jehož povrchnost a prázdné šablonky místo postav se dají přežít (stále váhám, zda jisté chvíle v příběhu doplatily na nedořečenost, nebo byly jenom debilní). Bonusem jsou hororem líznuté akční scény a jejich fungující kinetika. V kombinaci se záhadnou atmosférou labyrintu a všeho okolo to není zase tak málo - uvidíme, co se bude odehrávat v pokračování tohohle teaseru na druhý díl. (19.09.2014)

MikeCool mě vytáhl po čase opět do kina a já jsem až den předem zjistil, o čem Labyrint: Útěk vlastně je. Nějak mi z mého hledáčku filmů co chci vidět unikl, prostě tenhle film nebyl nikde moc vidět. Jen co jsem uviděl trailer, tak jsem nezaváhal a rozhodl jsem se jít na něj do kina. Další z řad filmů o přežití v nelítostném světě, který rozvíří z počátku zájem o to, co strašného se skrývá za zdmi labyrintu. Líbilo se mi to, jen ten závěr byl poněkud zmatený a otevřený, takže se příští rok musím podívat na dvojku. :-) (23.09.2014)

Kupodivu jsem dostal víc, než jsem čekal. Ze začátku se to jevilo jako přetestosteronovaná mezinárodní sbírka kyselejch xichtů, ale nakonec tam byl kyselej xicht jenom jeden. Ač to má chvílema neskutečný díry ve scénáři a některý věci z fyzikálního a sociálního hlediska opravdu neuvěřitelný (aneb, jsem stoprocentní heterosexuál a jsem tři roky jen mezi chlapama a když konečně přijde ženská, dělám jako by se nic nestalo... ale tak to by se ještě dalo pochopit, tvůrci nejsou asi tak perverzní jako já - 50 odstínů dítětě ... hihň hihň-, ale jak vydrží tolik hladovejch lidí celej měsíc žít z těch pár beden, co jim tam poslali, z jednoho prasete a z tý farmy metr krát metr?), tak i přesto se jedná o vysoce zábavnou jednohubku (dvojhubku- pokud udělaj druhej díl), která příznivce chlapeckých běhů, propocených trik a nepřírodních účesů rozhodně neurazí. Navíc potěší i poměrně příjemné obludy v podobě hnusných červoidních pavouko-kyborgů. Konec sice mohli trochu víc rozebrat a ten závěrečnej zvrat byl spíš jako klystýr navíc, ale i tak jsem spokojen a vzhledem k tomu, že The Giver byl o třídu horší, tak tady dám o hvězdu navíc. (01.03.2015)

Překvapivě dobrý film o teenagerech pro teenagery, z něhož by se mohla stát podobně úspěšná sága jako Hunger Games, i když asi ne s tak širokou základnou fanoušků. Je to solidně odvyprávěné a vystavěné (omezená, komunikativní narace, postupné dávkování informací, rozsah vědění jako hlavní postava), není to natolik hloupé a logicky děravé, aby to člověka otravovalo (žádná romantická linie), dílčí motivy jsou funkčně zapojeny do vyprávění (např. Thomas bojuje s Gallym, aby si posléze vzpomněl na svoje jméno; Thomas se nakazí, aby si vzpomněl na vše ostatní - informace tak získává i divák), relativně neokoukaní herci nejsou příliš prkenní. Naznačení širšího rozměru v závěru pak diváka dokáže nalákat na druhý díl, který někdy za rok bezpečně přijde do kin a s ním snad i větší rozvinutí charakterů postav. (24.09.2014)