Leatherface - zrození

Nice to Meat you (to není překlep slovní hříčky a zároveň překladatelského oříšku v rámci češtiny, tenhle nápis je ve filmu k vidění u Sawyerovic farmy), aneb jak Leatherface ke své masce přišel. Moc by se jeho služby hodily na exekutorskou a soudcovskou verbež, která na lidech zcela legálně páchá mnohem větší zvěrstva, než která stihne Jede, moc milý a mimořádně charakterní klučík, budoucí Kožená tvářička, za devadesát minut, co trvá tenhle temný a vysoce pozitivní film. Samozřejmě, že se tenhle labilně vyrovnaný jedinec nechápe hned svého oblíbeného pracovního nástroje, jímž je vkusná a vůbec ne hlučná motorová pila, osvojíme si jeho bláznivé kousky na samém počátku jeho zářné dráhy, která vrcholila až v sedmdesátkách minulého století, tudíž se jedná o prequel, v němž je klučík v padesátkách poslán do polepšovny, u nás posíláme do "polepšoven" jen tatínky, a zásadně v komediálně laděných snímcích, následně se v ději posuneme o deset let později, kdy je Jede už starší, a po vzpouře pláchne z diagnosťáku do širých texaských plání, v nichž se konfrontuje se mstivým šerifem a jeho sborem. Vtip je v tom, že dlouho nevíme, kdo z těch tří uprchlých mladíků a jedné totální šílenky, co vzali na "výlet" jako rukojmí sličnou zdravotní pichničku, je právě Kožený ksichtíček, neboť během pobytu v léčebně došlo v rámci reformalizace k přejmenování všech chovanců ústavu. Takže se vydatně tipuje, pokud je to tlouštík Bud, k němuž to hodně svádí, je poměrně upozaděný. Horormani měli film jistě zakroužkovaný dlouho dopředu, a hnedle si poví, že z toho vyšlo poměrně krotké běsnění, budou i tací, kteří prohlásí, že dvojka řezníků Alexandre Bustillo a Julien Maury zůstala leccos dlužna své pověsti řezníků a nepředvedla nic extra navíc, tedy hlavně to, co se od nich čekalo. Zbaběle pak mohou působit ty scény, v nichž se extrémní explicitnosti uhne kamerou. Kde jinde, než právě v takovém druhu filmu, mohli uplatnit licenci na jatka. Ovšem pozor, film i přes svůj relativně krotký naturel není vhodný pro kardiaky, pištící slečny z krásných Duckface selfie před zrcadlem a progelovanou sortu hošanů, ujíždějících na nezajímavých seriálech, jen aby byli zajímaví. Cast je zajímavý. Stephen Dorff, respektive jeho spravedlivý představitel zákona, je vystavěn tak, aby mu nebylo možné fandit, následně to patřičně schytá, což je u mě jedna z top scén. Nejlepší je omladina, zvláště šílenka Jessica Madsen se ukazuje v příjemně zvrhlém světle, ustrašená zdravotní sestřička Vanessa Grasse se filmem táhne jako nit, co odděluje dobro od zla. A určitě kvalitně se v roli matky blýskla Lili Taylor. Nutno napsat, že i přes originální pojetí (mnoha scén), neutuchající tempo a nemožnost, aby se mně takovéto filmy ohrály, co do drastičnosti nebyl pokořen spřízněný film z roku 2006, možná ani ten z roku 2013. Ale je to relativní. A je jen škoda, že se na těch předvolebních mítincích ke koblihám, perníkům a jiným poživatinám, nerozdávají také motorovky. Že bych to vzal z jedné vod(k)y načisto. Ještě že máme takové charakterní tvůrce, jakými jsou Alexandre Bustillo a Julien Maury, kteří udělají práci za nás tak, že se divák nažere a politik zůstane celý. 10/10 (07.10.2017) (méně) (více)