Podivná barva slz tvého těla

Kaleidoskop stále se opakujících bizarností vytvořený násilně ubíjející formou. Režisérská dvojice příliš okatě tlačí na pilu (a to doslova). Doprovodné skřípavé zvuky poškozují sluchový vjem do té míry, až se to dá vnímat jako zkouška, co všechno divákovo tělo ještě snese. Moje nesneslo! Bylo hříšné myslet si, že se i jen nepatrně přiblížili mistrům. (16.12.2022)

Festival otrlého diváka 8.3.2014 (Kino Aero). Na můj příliš experimentální a artové, lynčovsky zmatené a nepochopitelné, ale s ohromujícím vizuálem a lá Argento, dobrými zvukovými efekty a hudbou (a lá Itálie - Morricone nebo Nicolai) a se spoustou odkazů na klasické "giallo" období 70's. Po filmařské-technické či estetické stránce pecka (krásný formát a styl, opravdu působivá kamera, úžasné používání barev etc), kór pak na velkém plátně, ale jinak mě ten zmatek tady strašně brnkal na nervy a vyčerpával (především ony stále dokola se opakující scény), jako thriller to je naprosto dysfunkční, leč všecko ostatní okolo, spolu s atmosférou, nějakými tajemnými znaky a mrazivými momenty, občas docela lákavá a zajímavé. Že já si ale předem nepřečetl zdejší synopsi, páč skoro dvě hodiny mi u tohoto vysoce náročného filmu, připadaly skoro nekonečné, jak tak na to teď koukám, tak bohatě stačí shlédnout nadupanej trailer, tam je totiž takřka vše. Závěr filmu byl podle mě až směšně absurdná a z mého pohledu neuspokojivý, tady ještě větší zklamání než to co jsem do té doby viděl. Já přeci jen radši, nějaký konzistentní příběh, promakanější postavy, které by šli víc do hloubky, sofistikovanější myšlenku, spiknutí či pointu. Tak holt někdy příště. "Amer" jako ortodoxní art, se mi ale od ttéto dvojky autorů Cattet &Forzani líbil více. (08.03.2014)

Rozhodně zapomeňte na AMER !! Tohle je typický Forzani a Cattet ... Tím myslím, že pokud jste viděli jejich krátkometrážní experimentální bizardní tvorbu, pospojujte si tyhle výjevy dohromady, zkuste si pro představu do toho nacpat nějaký děj ve stylu krimi gialla (ale hodně okrajově) a vznikne vám "Barva slz" ... Do poloviny je to ještě snímek v rámci základních norem ... příběh, běžné kamerové záběry na větší celky .. postrádá ale hudbu. V polovině se rozjede hudební doprovod a snímek se totálně "rozpadne" ... Absolutně nechápete co se děje a jste zasypávání jedním bizzardním výjevem za druhým. Podivnost ano, sadismus ano ... Hra barev, oldschoolový look a vizual ... Naprosto něco netradičního, co BĚŽNÝ DIVÁK vůbec nepobere a odejde s hlavou jak meloun se motajích z těch světel, nepříjemných zvuků, ruchů, provokativních záběrů, dát si někde panáka na uklidnění ... a pak tomu dá nějaké ty 2 hvězdy nebo odpad a rychle na to zapomene nepochopíc nic. Protože pochopení tohoto spočívá právě v nepochopení a unesení se formou, nikoliv dějem, příběhem, začátkem a koncem ... Tripoidní záležitost, navozující trochu podobné halušky jak LSD ... a možná že to jednou někdy ještě za pomoci týhle chemky prubnu... :-) Provokace...? Všechno co jsem napsal, to je L'étrange couleur des larmes de ton corps (2013) ... (14.03.2014)

Nejvýstižnější popis se mi jeví jako "sebestředné filmařské cvičení". Neustále se opakující postupy, nadužívané efekty a důraz na detail. Pobaví / potěší odkazy do minulosti (nejen k giallu), esteticky, resp. audiovizuálně to může leckomu lahodit (stejně jako předchozí Amer), přičemž sám nepopírám, že některé momenty a kamerové záběry nepostrádají originalitu, nicméně čeho je příliš... Zároveň chápu, že nejde v prvé řadě o dějovou linku, přesto chybí jakési pojivo mezi vizuálem a tím, co se skrývá (nebo má skrývat) pod povrchem. Divák zkrátka není účasten a upřímně mi bylo naprosto lhostejné co se v daný moment na plátně děje, dokonce i jak celý film skončí. Pocit vyprázdněnosti... │40% (10.03.2015)

Nie je veľa filmov, ktoré by sa mi páčili v prípade, že forma totálne prevalcuje obsah, ale toto je je presne ten príklad. Priznám sa, bol som zvedavý čo za mutanta môže vzísť zo skríženia D. Lyncha s Argentom, no to čom som dostal prekonalo všetky moje očakávania. Vrcholné majstrovské dielo dvojice Cattet-Forzani posunulo hranice úrovne klasického gialla na ďalšiu úroveň až k samej dokonalosti a čistej esencie tohto hororového subžánru. Audiovizuálna stránka je dokonalá, nemyslím to len ako každú zložku zvlášť, ale mám na mysli aj ich dokonalý súlad a spoluprácu v snahe docieliť maximálny účinok na diváka. A ten sa teda dostavil. Nielenže som sa stratil v tajomnom, prekrásne štylizovanom filmovom labyrinte tak ako som zvyknutý pri snímkoch D. Lyncha (zmienené aj v obsahu filmu), ale ešte mi bolo na cestu riadne naložené na chrbát v podobe tohto audiovizuálneho megaorgazmu. Tak precíznu prácu s kamerou, tieňmi a farbami som ešte nevidel ani v jednom filme, pri tomto je prvotina Amer tejto autorskej dvojice naozaj iba také malé predjedlo. Do toho hudba zabarajúca sa do ľudského podvedomia ako nič v typickej póze gialla 70. rokov a klasického mysteriózneho hororu rokov 80-tych. Potom tu ešte máme hudobnú zložku tak nepríjemného charakteru, že behá mráz po chrbte - rôzne škrípavosti, zvuky rezania rôznych materiálov a v neposlednom rade zvuky rezania a pichania do ľudského tela.... Toto všetko umocňuje pocity diváka na najvyššiu možnú mieru, pričom nedá ani na chvíľku vydýchnuť. Môj názor je, že tento snímok je z dôvodov maximalizácie týchto pocitov za pomoci uvedených prvkov, vhodný predovšetkým pre kiná, preto keď snímok budú dávať v tom našom tak určite nebudem chýbať. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)