Obsahy(1)
Kdyby spolu David Lynch a Dario Argento měli dítě, nejlépe zplozené za bezměsíčné noci v tajné chodbě starobylého domu s temnou minulostí, pravděpodobně by v dospělosti mohlo natočit film, jako je Podivná barva slz tvého těla. Autory snímku, bruselské filmaře Hélène Cattetovou a Bruna Forzaniho, ostatně lze v jistém smyslu považovat za Lynchovy a Argentovy potomky. Podivnou barvu stvořili jako filmový labyrint, ve kterém se lze ztrácet stejně snadno a opojně jako v Lynchových snímcích. Samotná podoba jejich kinematografického bludiště je přitom inspirovaná spíše Argentem a žánrem italských krvavých krimifilmů giallo. Zápletka o muži, který pátrá po své pohřešované manželce, se brzy rozprskne do matoucího sledu filmařsky intenzivních výjevů, které často odkazují na ikonické prvky giallo filmů jako jsou tajuplní vrahové oblékaní v černé kůži či estetika chladných zbraní přejíždějících po holé pokožce. Většina snímku se natáčela v secesní vile, z níž režisérská dvojice udělala prostor, který si co do tajuplnosti a hrozivosti nijak nezadá s domy Tří matek z Argentových klasik Suspiria a Inferno. Z italských hororů a žánrových filmů ostatně pochází i hudba, která je ve filmu použitá. Snad ještě více než pro uznávaný celovečerní debut Cattetové a Forzaniho Amer platí pro Podivnou barvu tvrzení, že jde o filmovou přehlídku obsesí a fetišů i nepředvídatelnou a dravou audiovizuální zkušenost, kterou se rozhodně vyplatí sledovat na velkém plátně. (Festival otrlého diváka)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Mysteriózní mozaika halucinací, které můžou i nemusí něco znamenat pro jednodouchou zápletku “muži ze zevnitř zamčeného apartmánu zmizí manželka”. Rychlostřihová snová šílenost s neopodstatněnými erotickými a gore výjevy, která ze začátku zaujme, ale jako celek prostě nemůže strhnout. Scény, které zápletkovou záhadu rozvíjejí, vydají na formálně stylový 10-minutový kraťas. ()
Silný a neopozerane spracovaný zážitok s neuspokojivým vyústením. To, že forma prebije obsah bolo dávno jasné, ale osobne by som ocenil keby sa s tými farbičkami, hudbičkami, úletmi a strihmi narábalo citlivejšie a oprostilo sa to tak od niekoľkých škaredo naivných a gýčovitých úkazov, ktorých síce nebolo veľa, ale aj tak trochu narúšali celkový opojný audiovizuálny dojem. Ináč fajn, mať to o kúsok viac deja, či aspoň nejaké reálne rozuzlenie, tak sa ani nesťažujem. ()
Dávam priemerné hodnotenie, ale tento film je všetko len nie priemerný. Z traileru to nie je až tak cítiť, ale film nie je normálny a to doslova. Ide o artové experimentálné Davidom Lynchom líznuté niečo, čo len tak nepochopíte a nestrávite. Je to fetiš a to riadny. Ani dobré, ani zlé, proste to treba zažiť. Možno je to klišé, ale niečo takéto sa len tak nevidí a to rátam aj Srbski film, Human Centipede a podobné zvrátenosti. [9. MFF Cinematik 2014] ()
Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. ()
Ten "wow-efekt" z předchozího filmu už se zopakovat nedá, protože Amer byl jednoduše první svého druhu a zde Cattet a Forzani používají téměř totožné triky. Podivnou barvu slz jsem si už "pouze" čistě užil a to není málo, styl je stále jedinečný a kvalita na výši. Ale nejsem si jistý, jestli to nebude do dalších filmů tohoto tvůrčího dua chtít něco trochu nového - tahle skvostná giallo hra už se totiž o moc dál posunovat nedá a jakkoli si nestěžuju, už z Podivné barvy slz byl tenhle blížící se limit lehce cítit. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (3)
- Film si natolik oblíbil americký rockový zpěvák a hudebník Marilyn Manson, že jeho dva videoklipy k písním „SAY10“ a „KILL4ME“ jsou celé inspirovány tímto snímkem. V prvním ze zmíněných písní využil Manson scénu nalezeného deníku a ve druhé využil vyprávění policisty Vincentelliho o sledování ženy bohatého manžela. (Maila)
- Film vznikal od roku 2002 a jen rok trvala samotná postprodukce. Vedle střihu byla nejnáročnější práce se zvukem, protože film se natáčel němý. (pan Hnědý)
Reklama