Fair Play

Stále mi to pripadá, ako keby slovenskí filmári boli radi, že dokážu vôbec udržať kameru a správne nasvietiť scénu, prípadne dokonca (!) urobiť spomalený záber a na veci ako scenár proste nie je príliš veľa času a zrejme o ne ani nie je ktovieako veľký záujem, takže sú odsúvané na vedľajšiu koľaj. Príbeh Fair Game je až príliš obyčajný a predvídateľný, hoci, paradoxne, práve v jeho obyčajnosti, civilnosti a priamočiarosti je istá sila. Geislerová s Luknárom sú jedni z mojich najneobľúbenejších hercov, ale nemôžem povedať, že tu by ma štvali. Ale najlepšia je aj tak Judit Bárdos. A retro atmosféra. (28.12.2016)

Udělejme si malou statistiku. Je to již čtvrt století, kdy většina českých filmů řeší zlotřilý komunistický režim, bez invence, bez uměleckých schopností, ale ono to u agitek asi není ani třeba. Z toho snímku jsme se dozvěděli, že kdo nebyl estébák, byl disident, nebyl-li ani jedno, byl emigrant. Je tedy s podivem, že režim vydržel tak dlouho, když estébáci byli v tak nevýhodné menšině. Pak jsme se z toho filmu dozvěděli, že po steroidech rostou chlupy a zanikají ňadra. Možná je má Bárdos jen po tatínkovi, ale tomu příliš nevěřím, neboť jsem přesvědčena, že zdravý jedinec mužského pohlaví má prsa větší. Agitační filmy se nikdy příliš nesoustředily na logiku jednání svých postav, ale co je příliš, to už je skutečně moc. Fair Play bylo hodně blbé. A když se vrátím zpět ke statistice, hráli v něm jen dva herci, Geislerová a Bareš. Ty okolní šmíráky nepočítám. Za těch asi 10%, které se věnovaly sportu, bych ráda udělila půl hvězdičky. (22.01.2015)

To téma bylo tak zajímavé, že mi ani moc nevadilo, že to bylo poněkud divně natočeno (tak nějak bez emocí, že to děvče je třeba podvedeno a opuštěno a mně je to tak nějak jedno) a že tak mizerný výkon jsem u Aňy Geislerové ještě nezažila. I přes ty nedostatky je to příjemné osvěžení v trochu stojatých vodách českého filmu poslední doby. (06.10.2014)

Prvý z tých troch filmov, na ktoré môžeme byť v našich končinách každý rok hrdí. Príbehovo jednoduchší a rozlohou i vizuálne nie tak veľkoformátový ako Hořící keř, ale vnútorne rovnako silný a v detailoch ešte citlivejší. Budete dojatí a smutní, ale radi, že ste ho videli. (05.03.2014)

Tleskám, protože tohle se opravdu povedlo jako celek. Osmdesátá léta, příběh, co diváka přiková k židli a trošku mu připomene, co bylo a co není samozřejmost. Judit hrála skvěle a tím, že pro mě byla nová, bavilo mě nakoukávat si tu neznámou tvář v různých polohách. Režie taky vynikající. Fakt, že jsem se k filmu náhodně dostala teď, když je Olympiáda v Tokiu v plném proudu, můj filmový prožitek ještě posiluje. A asi i proto nemůžu hodnotit jinak. (27.07.2021)