Fair Play

Myslím si, že Andrea může být na svůj film právem hrdá. Je to jeden z těch filmů, který se mě poměrně velmi obtížně komentuje, protože jsem byl tak zažranej do pocitů hlavních hrdinů a čekal jak se v další scéně zachovaj, že jsem moc nevnímal pihy na kráse a jediný který jsem si všiml, byl vztah hlavní hrdinky se svým přítelem, ten mě přišel s ohledem na všechno ostatní jakoby naroubovaný na poslední chvíli, ano svůj smysl s ohledem na chování a motiaci hlavní hrdinky měl, ale když si vezmu, že každá postava ve filmu byla napsaná naprosto fantasticky, dramatický prvky maj užasnou gradaci, herecký výkony skvělý, zdá se po Evě Vicie se česká kinematografie dočká další talentovaný slovenský maďarský ve službách koruny, tak ten vztah bych zařadil do kolonky "nehodící se, škrtněte". Tu výtku píšu ovšem jen proto abych odůvodnil svůj počet hvězd, protože tenhel film si nějaký peskovaní fakt nezaslouží, protože i když mě je prostředí vrcholvých sportovců naprosto cizí, tak atmosférou filmu jsem se vrátil zpátky do 80.let a tenhle příběh jsem si prožil do morků kostí a takovýhle prožitky umí dopřávat jen kvalitní bijáky. (10.03.2014)

Taková sympatická tuzemská jednohubka, u které ovšem vím, že se k ní už nevrátím. Je to takové spotřební zboží, které si moc přejeme, ale když ho máme, už nás příliš nezajímá. To ovšem neznamená nic negativního, jen prostě napodruhé už neodhalím nic navíc. I tak platí, že Andrea Sedláčková natočila svůj dosud nejlepší snímek. Nelichotivý, nelíbivý. Státem řízený doping byl v osmdesátých letech v Československu veřejným tajemstvím. O tom žádná. Její matka po manželově emigraci maká s kýblem a hadrem v divadle, přepisuje texty disidentského autora a doufá, že se dcera díky úspěchům na závodní dráze dostane z tohohle marastu. Pryč s nadějemi. Určitě „potěší“ ponurá atmosféra, Sedláčková neobrušuje hrany, nepřikrášluje, je taková, jakou ji divák chce mít. Navíc to není až takový depresivní portrét doby, takže to snesou i diváci sluníčkových Babovřesků a dalších tuzemských patlanin. Pro ně bude tahle neprvoplánová látka hnacím motorem k urychlenému spálení svých troškovských sbírek. Slušné drama o nejedněch ušpiněných rukách. Herecky výborné!! (15.09.2014)

Okrem zaujímavého námetu (tuzemské film so športovou tématikou sa netočia každý deň), ktorý kombinuje sociálnu sondu jednej obyčajnej neúplnej rodiny a pohľadom do komunistickej dychčivosti po úspechu nad kapitalizmom za každú cenu, bez ohľadu na morálku a počet zničených životov. Scenár bol naozaj zaujímavý, niekedy mi naozaj zmrzol úsmev na perách, príbeh podaný pútavo, prehľadne, s množstvom zvratov, kvalitných dialógov a poctivých hereckých výkonov. 85%. (30.12.2014)

Stále mi to pripadá, ako keby slovenskí filmári boli radi, že dokážu vôbec udržať kameru a správne nasvietiť scénu, prípadne dokonca (!) urobiť spomalený záber a na veci ako scenár proste nie je príliš veľa času a zrejme o ne ani nie je ktovieako veľký záujem, takže sú odsúvané na vedľajšiu koľaj. Príbeh Fair Game je až príliš obyčajný a predvídateľný, hoci, paradoxne, práve v jeho obyčajnosti, civilnosti a priamočiarosti je istá sila. Geislerová s Luknárom sú jedni z mojich najneobľúbenejších hercov, ale nemôžem povedať, že tu by ma štvali. Ale najlepšia je aj tak Judit Bárdos. A retro atmosféra. (28.12.2016)

Psáno na webové stránky SOŠ a VOŠ, Nový Bydžov: Ve čtvrtek 19. března promítalo naše novobydžovské kino nový český film s názvem Fair Play, zabývající se problematikou života sportovců za dob minulého režimu. Propagační materiály (plakát, trailery, TV spoty apod.), ale hlavně obsah samotného filmu udělaly dojem i na žáky sportovního managementu naší školy. Alespoň biografickou formou se tak studenti vžili do role sportovců v době, kdy slovo "svoboda" mělo hodně zavádějící význam. Tento depresivní snímek poukazoval na tehdejší politický nátlak, který byl znát všude, kam československé oko dohlédlo. Komunistický režim chtěl mít moc nade vším a ve všem a sport bohužel nebyl výjimkou. "Nebudu reprezentovat tenhle systém," pronesla hlavní hrdinka filmu, která si prošla tvrdou cestou plnou životních překážek a silného sportovního drilu za podpory anabolických steroidů (dopingu), které jí předepsali "ti shora". Z filmu se dala též rozluštit jakási satira vůči naší světové rekordmance Jarmile Kratochvílové, která sice tvrdí, že dopingu se nedotkla ani přes rudý šátek, ale třeba o užívání dopingu ani nemusela vědět, což bylo ve filmu dost jasně řečeno. Fair Play nekončí žádným happyendem, ba naopak. Vše končí rádiovým přenosem Svobodné Evropy, vyjadřující bojkot letních olympijských her v Los Angeles roku 1984 kvůli "nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců a také kvůli nesouladnému tažení americké politiky." Byl to určitě zajímavý a hlavně poučný zážitek pro naše žáky sportovního managementu, kteří si udělali po všech stránkách názor na sport za komunistického režimu. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.03.2014)