Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69% ()
(3x) Velmi slušný pokus o velký domácí sportovní film, výborné herecké výkony, vhodně zvolené téma. Leč jedna drobnost kazí ryze realistické vyznění celého projektu - hlavní postavy děje se pohybují ve zručně zrekonstruovaném retru začátku 80. let, ale jako by mimo nich nikdo jiný v té době neexistoval. Samozřejmě nejen na sportovní výkony Bárdos a Josefíkové je radost pohledět a o tom to celé je. A Aňa Geislerová se královsky přehrála do rolí matek už před několik lety a stále jí nedochází dech a nachází v sobě stále nové a nové polohy herectví. Za což jí patří opětovný dík. #prazskefilmoveleto #kinobus ()
Rozporuplné pocity. Putování v čase pod nadvlády kománčů kdy omezení neomezeně vládli se vším všudy - persekucí, láskou, výslechy, odposlechy, emigrací ... Téma jako u Pelíšků, Pupenda, Báječných let pod psa, Konfidenta ... Hepík se nedal čekat, ale přece jen bych čekala i nějaký bonus navíc, než že nám Andulka skončí u soustruhu a matinka v lochu. U témata dopingu by bylo mnohem zajímavější, kdyby se matka i dcera vzepřely a začali to řešit přes Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky, nahlásili to na nějaké mezinárodní asociaci sportovců. Zajímavé by bylo sestoupit ze stupňů vítězů a jít odevzdat medaily ... Ne, už vážně končím, abych nebyla nařčena, že zase radím, rýpu a já nevím co ještě. Film je natočený pěkně, měl skvělé momenty, pěkně vykreslený charakter trenéra, který je neosobní a jde pouze po výsledku. Jenom tam chybělo to něco, co by z toho mohlo udělat špičkový zážitek. Jméno paní režisérky rozhodně stojí za uložení do dlouhodobé paměti, než ho ten němec, co ustavičně schovává po baráku věci někam zašantročí. ()
SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. ()
Dlouho jsem v kině nezažil tak intenzivní, ale zároveň strašidelný zážitek. Fair Play se na první pohled tváří jako klasické sportovní drama. Do té doby jsem si ale uvědomil, že klasické sportovní drama je pojem, který mě naučil vnímat až Hollywood. Takže najede se původní kostra, někdo si klade nějaký cíl, nejde mu to, pak mu to jde, ke konci se stane průser, ale vše se vlastně zvrátí v happy-end. Tady je to jinak. Fair Play je sice o sportu, ale zároveň je i o tehdejší době. A řekl bych, že je hlavně o té době. Judith Bardós zahrála naprosto božsky. Civilně, lidsky, přirozeně. S její maminkou, kterou hraje Aňa Geislerová, jsem si říkal, že kdyby se nejednalo o film, dokázal bych jejím pocitům hodně snadno uvěřit a věřil bych i tomu, že se jedná o sousedky ze stejného patra bytovky, ve které bydlím i já. I díky tomu jsem s nimi prožíval všecko. Dokonce i celou tu řadu nezodpovězených otázek. Třeba situace s jejím tátou podle mě mohla být trošku lépe vyřešitelná. Já si třeba nedokážu představit, že bych opustil rodinu a emigroval kvůli režimu do ciziny. Stejně tak si ale nedokážu představit, že by STB byla na lidi, kteří je "zlobí", milá v tom smyslu, že jim nechají třeba měsíc čas na rozmyšlení, jestli s nimi budou spolupracovat, nebo ne. I tak se ale musím uklonit, protože tak výrazný, depresivní a smutný film z tehdejší doby jsem asi ještě neviděl. K tomu natočen opravdu poctivě. Fair Play je rozhodně filmem, který stojí za zamyšlení pro celý náš národ. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Tomášovi (Ondřej Novák) rodiče (Michaela Pavlátová a Pavel Lagner) si zahráli manžele také v Knoflíkářích (1997). (gug)
- Zájemkyně o hlavní roli se vybíraly nejprve podle fyzických předpokladů a až potom podle hereckých. První slovo měl atletický trenér. (morgos)
- Anna (Judit Bárdos) má ve svém pokoji plakát skupiny Blue Effect. Na plakátu je možné vidět i zakladatele této rockové skupiny Radima Hladíka. (Terva)
Reklama