Dítě číslo 44

Co to bylo? Kvůli tomuhle byl v Praze humbuk jako v poledne okolo Svatého Václava, kvůli tomuhle chtěl Ridley přecákat fasádu Národního muzea, kvůli tomuhle se na den zavřelo metro a kvůli tomuhle já šel do kina? Tak to teda pěkně děkuju, ale na něco co je ploché jako vietnamský hrudník já se můžu jít kouknout do podloubí na tržnici. Zabere mi to pět minut a nepřijdu o dvě a čtvrt hodiny života, z nichž každá minuta je stejně tak záživná, jako další taková pohádka o válce, ve které se válčí především s tím, jak udělat dobrý film. (18.06.2015)

Kriminálka ze stalinského Ruska by snad stačila, ne? Nemuseli k tomu přidávat ještě trapný jakože mysteriózní motiv, který ale v ději skoro nevyužili. Takže si divák řekne jen: Cože? Co je to za ptákovinu, která zničila i ty poslední zbytky atmosféry dusivého strachu v totalitní zemi? Dlouhý úvod se vztyčením rudé vlajky nad Reichstagem je zbytečný, děj nijak neposunul. Že byl jeden voják hrdina a druhý se schovával, šlo ukázat i mnohem přesvědčivěji než v okázale dramatické scéně. V ději jsou nesmysly typu, že v SSSR se nevraždí, vzápětí se tam opakovaně řekne, že za vraždy bylo odsouzeno už několik nevinných lidí. Završení v bahně je nechtěně legrační. SHRNUTÍ: Rusko je země hrůz a tenhle film k tomu přidává ještě nepřesvědčivou hororovou linku. (01.02.2021)

Tak předně - knížku neznám a po tom, co jsem teď viděl, ani nechci. Skutečný příběh Čikatila znám odjinud, ve zfilmovaně formě především tady, takže mně ve vztahu k této tématice vůbec nevadí Smithův fantasmagor. Tímto vyjádřuji pochopení těch, jež se nasrali, protože se o Čikatilovi dozvěděli strasně málo, a to málo ještě byla fikce. No, proč teda dávám čtyřku, slysím jak se ptáte? Protože se Espinosovi podařil natočit snímek, který by mohl být reklamou na svinstva stalinismu. Já se tady nebudu zamýšlet a dohadovat s pseudokomoušema, jestli to tak bylo, nebo nebylo, některé sekvence filmu mně samotnému přišly účelové a předimenozované, ale podstatné je to, že se mně nejednou škaredě sevřel žaludek ze svinstev a pocitu bezmoci, přičemž to rozhodně nebylo z ubezdušených hošanů. Nedivím se, že to v Rusku zakázali, ono to asi jen podtrhuje moje předchozí věty. Hodnotím kladně za Hardyho, vykreslení doby, a pár syrových scén. Příběh se nedá brát vážně, ale tady mně to bylo jedno. 75% (26.07.2015)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)

Že režisér neměl žádný velký ambice, zjistíte hned, jak se objeví název. Následná přestřelka vás pak vyloženě znechutí, protože ačkoliv je z výpravnýho hlediska všechno správně, kamera je tak zbytečně roztřesená, že jsem málem dostal epileptickej záchvat (tak je to vždycky, když dojde na akci). Mínus je i to, že jakkoliv brutálně a vážně se film tváří, není ani dost drsnej, nekompromisní nebo smutnej či snad strhující – skvělý a zajímavý téma je naprosto utopený v režijní topornosti a scénáristickym tápání, zda stvořit dobovou kriminální žánrovku, nebo dramatickou výpověď o tehdejším režimu. Ta poruštěná angličtina pak v čele s nudnym soundtrackem dává filmu pomyslnou korunu hrůzy. Sečteno podtrženo: Film tak ruskej, že už ani víc americkej nemůže bejt! Ty dvě hvězdy jsou koneckonců ještě docela vstřícný, ale už jsme všichni viděli větší pohromy. (30.07.2015)