Dítě číslo 44

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Velka škoda, pretože filmov s Ruskehé Stalinovského obdobia moc nieje. A navyše tento mal fajn dobovú atmosféru, fajn ruský casting (Britský Hardy a Oldman, Švédske duo Kinnaman, Rapace, či Fransúzsky Cassel). Námet vyzeral zaujímavo, ale Espinosa by mal dostať jednu do nosa za to ako nezáživne, priam až rutinérsky to natočil. 65% - 3* (10.10.2015)

V RÁJI VRAŽDY NENÍ… /// Film o absolutní moci ve Stalinově ráji, kde hledání pravdy, znamená cestu do pekla. Pak taky trochu krimi a thriller. Dlouho mě to bavilo. Příběh člověka, kterýho zrodil hladomor, má výborný politický pasáže. Naomi by hravě splynula s davem matrjošek a Hardy je zase takovej uvěřitelnej. Kombinace komančský politiky s krimi (thrillerem) k sobě pasuje. Bohužel, tady ta nepolitická filmařina atraktivitu nezvyšuje. Nejvíc to vodnesl závěr, ve kterým zjišťuju, že nikdo (rejža, scénárista, střihač, kameraman…) pořádně neví, vo čem chtěli vyprávět. Jednou se bude vzpomínat maximálně na výraznou českou stopu a … to je asi tak všechno. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal Tom Rob Smith, neznám. 2.) Zajímám se o Čikatila a spravedlivou politiku. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)

Láká mě literární předloha, abych mohl porovnat, zda-li čtenáře (diváka) nakládá už ona, nebo je film nejvelkolepějším pohřbem přebujelých ambicí amerického velkofilmu za posledních deset let. Pár poznámek: při vší oblibě, Hardy neutáhne hlavní roli, snaha o introverta se rozbíjí o jeho huhlání a značně "omezený herecký rejstřík" [© Lima]; herecky táhnou na minimálních plochách Oldman a Kinnaman, byť hrají omezené (Gary), nebo rovnou zbytečné (Joel) postavy; pokaždé, když se objeví Kinamannův Vasili, film vybombí diváka absolutním wtf momentem, což nejlíp ilustruje celá desetiminutovka, kdy je hlavní dvojice hozena do dobytčáku; z hromady dějových linek netáhne ani jedna a smysluplné rozuzlení taky nemá žádná, takže v tom filmu je hodina navíc a další hodina chybí; samotné pátrání by nepustili ani dramaturgové Schimanského; Woodova kamera to topí ve stínech, není to temné, je to nepřehledné; a hlavně, zhruba v polovině by hlavní hrdinové skončili v gulagu, bez milosti. Dlouho jsem se u nějakého filmu tolik nestyděl. (26.07.2015)