Poslední cyklista

Vo filme sa žiadny bicykel neobjaví, takže reálnym posledným cyklistom ostáva aj naďalej gorila Miki, ktorý znova otravuje svojím korupčným puchom slovenskú verejnosť. Z materiálu zhruba dve a pol hodiny, sú dve hodiny úplne nudné, vyplnené židovskými zvykmi a neskutočne častým spievaním, až som si overoval, či nesledujem hudobnú show TOP 10 Dávidovych piesní z tridsiatych rokov. Dobré scény nastupujú až s nástupom do koncentráku, ale bolo ich pramálo. (19.02.2023)

Tohle skutečně točil ten stejný Svoboda, který režíroval Skalpel, prosím a Udělení milosti se zamítá? Melodramatické, šablonovité a kýčovité dvoudílné televizní dílko se mohlo opřít o celkem slušný námět. Jenže místo toho se zapřelo o citově vyděračský a hlavně velmi plytký scénář. Herecké výkony bohužel také odpovídají dnešnímu českému standardu. Za pozitivum snad lze považovat pouze to, že ze Štěpána necáká přes obrazovku pot až do osmé řady, jako v divadle. Ale zpět k samotnému filmu. Možná bych se přenesla i přes telenovelové zpracování, protože dojem z něj mi dokázala vynahradit hudba. Ale nepřenesu se přes první z obou happy endů. Je známo, že dějiny píší platící vítězové. Ale zajít až tak daleko, aby vlak musel dojet zrovna do Třemošné a tudíž ho museli objevit hoši z US Army, to je celkem velká síla. Už mám dost té manipulace, že Československo osvobodili Američané. Odmítám to přijmout, silně totiž pochybuji, že by se hrdí Amíci byli ochotni navléknout do sovětských uniforem a hovořit rusky, aby nebylo poznat, že naše území osvobodili oni. Do roku 1989 nás osvobodili jen a jen Rusové, nyní jen a jen Američané. Už to lhaní začíná být nudné. (15.05.2014)

Scénáristicky poskládaný souhrn situací, ve kterých se ocitalo židovské obyvatelstvo během války, povznášejí na slušnou úroven vážně míněné herecké a režijní výkony, vzdálené běžné televizní manýře, která se bohužel zhmotnila ve výsledku práce některých dalších televizních profesí. Brundibár sám o sobě byl vyždímán trochu schematicky a nad mez únosnosti, ale roli cenné připomínky splnil, s řadou málo známých hereckých tváří se určitě znovu setkáme a dokonce se můžeme těšit. Za vážný počin 3-4* (11.05.2014)

Tomáš Topfer mě jako scénárista překvapil. Stejně tak to bylo s Vincentem Navrátilem a Sabinou Rojkovou. Jsem zvědavá, co z nich obou vyroste. Téma příběhu bylo silné, ale zpracování bylo uspávající. Pořád jsem se snažila hledat nějaké záchytné body, které by upoutaly mojí pozornost, pokud tedy zapomenu na Brundibára a Renatu Drossler. Ta tam byla asi jenom pět minut, možná, že ani to ne. Ale na ní se zapomenout nedá. Úplně mě z ní mrazilo v zádech. Ta gestapačka u vlaku jí fakt sedla. (06.06.2014)

Výchozí příběh je sice zajímavý, ale ztvárnění se mi nelíbilo. Zbytečně dlouhé, časově zmatené. Pokud se Klárka narodila skutečně v r. 1930, pak její dospívání je zobrazeno dost povrchně. Děj plyne bez ladu a skladu, silnější jsou lyričtější pasáže týkající se židovství. V prvním díle zbytečná polopatičnost (doslovné vysvětlování, proč nemohli mít Židé během protektorátu psa), druhá polovina druhého dílu je hodně zkratkovitá a závěr od rákosového moře mi přišel naprosto zbytečný, nefunkční. Autorům šlo celkově víc o efektní líbivost než o propracovanost. Dokazuje to i angažování nekupírovaného bílého (!) malého knírače - stejný kynologický nesmyl jako bernský salašnický pes Azor v Želarech... Nadšení z příběhu hatí i manipulativnost - stejně jako Snorlacxovi mi nepřijde zrovna věrohodné, že by vlak dojel z Osvětimi až do Třěmošné... (15.05.2014)