Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. ()
Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. ()
Tento film se letos dostal v prestižním žebříčku magazínu Sight and Sound do desítky the best filmů všech dob. Je zde na 10.místě. Tož tak, nějak. ;-) Co na to asi říká zdejší uživatel, Zloděj kol (kterýžto společně s Ej Hlemýžď) má pro mě, tu nejftypnější přezdívku vůbec. Jen doufám, že ta přezdívka, nevyjadřuje jeho pracovní náplň dne.:)))))))))))))))))))))) Nic proti němu. ()
Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce. ()
Zapomínanou skutečnost klopotnosti hospodářského vzestupu v západní Evropě připomíná tento kvalifikovaný vhled do života italských městských lidových vrstev. Válka utichla, nebezpečí hladomoru bylo odvráceno, dokonce i sehnat bydlení či - neřku-li - byt se stává dosažitelným (minimálně ve srovnání se ZÁZRAKEM V MILÁNĚ). Ale práce je pořád nedostupná a reminiscence na válečná léta a hospodářskou krizi předcházejícího desetiletí zůstávají živé. Takřka dokumentární natáčení - podobně jako v případě filmu ŘÍM-OTEVŘENÉ MĚSTO - názornost a hlodavě drásající přítomnost rodinné tragédie jen zesiluje. Mít kolo znamená pro otce-živitele být vším a mít vše. A naopak. Devatenácté století - jistěže ve významně změněných kulisách a parametrech - má i dnes k naší současnosti, kasinového kapitalismu, virtuálních realit a elektronických plateb blíže, než jsme s to sami sobě připustit. Toto nemilosrdné zrcadlo života nás i po šedesáti letech účinně zbavuje jedné z mnoha našich nebezpečných iluzí. ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (24)
- De Sica zdôvodnil výber robotníka z továrne, Lamberta Maggioraniho, do roly otca takto: "Jeho pohyby, to ako si sadal, jeho gestá rúk pracujúceho človeka a vôbec nie herca, to všetko na ňom bolo dokonalé." (Biopler)
- Vittorio De Sica prohlašoval, že představitele pro role Bruna (Enzo Staiola) a Antonia (Lamberto Maggiorani) si vybral kvůli jejich způsobu chůze. (džanik)
- Lamberto Maggiorani (Antonio) skutočne stratil po natáčaní svoj symbolický bicykel, teda s tým aj svoju prácu, a tak sa rozhodol, že bude pokračovať vo filmovej brandži. (Karush)
Reklama