Zloději kol

Realistický obraz italské společnosti, který je rekonstruován na tragickém příběhu lepiče plakátů, jenž se potýká s krádeží svého kola a následným nepochopením a odmítavým jednáním ze strany okolních lidí a policie. Film skvěle funguje jako sociální drama, herci jsou přesvědčiví a hudební stránka líbivá. Ten konec byl možná trochu více utlý, ale se zbytkem jsem spokojen. Zkrátka nadprůměrně natočený snímek, který dokáže zaujmout i současného diváka. (26.09.2011)

Ponurý příběh poválečného Říma. Namačkané tramvaje plné nezaměstnaných lidí na pokraji bídy. Lepič plakátů Ricci se svým synem hledají ukradené kolo, na němž závisí Ricciho další zaměstnání. Přestože po sledu mnoha událostí se dostávají až k zloději, kolo nezíská ani po té, co se zoufale pokusí ukradnout jiné a je sám chycen. Protentokrát je vše ztraceno. Příznačné pro toto klasické dílo italského neorealismu, jež vzniklo podle námětu Cesara Zavattiniho je také to, že De Sica obsadil hlavní role neherci najatými mezi nezaměstnanými přímo na ulici, kteří svým výkonem ještě gradují jeho autentičnost. (28.09.2004)

Více než průřez teorií neorealismu mě Zloději kol zaujali coby jímavá symbolická výpověď o své neutěšené deprimující době. Filmu postačí jako motivy pouze krádež kola a jeho následné hledání, abychom plně pochopili zoufalství a bídu, o které tak nenápadně a stoicky vypovídá. Čistá filmová řeč, která nemusí zveličovat nebo sázet na hvězdné tvůrce, stačí pouze vyjít ven na ulici, vcítit se do svých postav a točit..... A výsledek je odzbrojující. 90% (09.02.2016)

Upřímně, ještě půlhodinu před koncem jsem si myslel, že výš (s hodnocením) prostě nepůjdu. Nejsem filmový teoretik, a proto hodnotím filmy podle toho, jak mě opravdu baví, ne jak jsou přínosné. A první hodina mě vcelku nudila. Nicméně pak přišla závěrečná půlhodina, a jakmile film skončil, tak mi došlo, že tenhle film je nadčasový, protože je (bohužel) o problémech, které přetrvávají do dnešní doby. Nejen nezaměstnanost, ale celkové vyznění (na zloděje je metr krátký a poctivec, který jednou uklouzne, na to hned doplatí) se mi opravdu líbilo a po skončení filmu mi přišlo, jako bych právě snědl něco, na co jsem nebyl připravený. Možná, že příště budu lépe připravený, jak říkám, kvůli konci zvyšuju své hodnocení na 70 % a myslím, že za nějakou dobu si film zopakuju. (27.09.2011)

Oscar r. 1949 jako nejlepší zahraniční film. Prostý příběh, dramatická epizoda jednoho nezaměstnaného a ohrožení jeho holeé existence, pokavaď nebude mít kolo, forma vyprávění je tu krásně živá a rozhodně nesentimentální, ve filmu hrají převážně neherci a je natočen na skutečných místech. O filmu se mluví jako o vrcholném neoralistickém filmu, který následně ovlivnil spousty evropských filmů 50 let. Od De Sici je to můj druhý film, De Sica byl jeden z předních režisérů neorealistických filmů, a mně se k tomuto filmu podařilo dostat prostřednictvím vydavatele Levných knih (kterým děkuji), které vydávájí již delší dobu některé skvosty světové kinematografie. O kvalitě některých jiných snímků se ale vyjadřovat radši nebudu, to by bylo na delší dobu a širší debatu. Spoiler : Film vypráví příběh Antonia Ricciho jež po dlouhé době nezaměstnanosti (asi dva roky) náhle dostane nabídku k práci a to jako lepič plakátu. Podmínkou je ale vlastnit jizdní kolo, které ale když už sežene, tak mu ho záhy ukradnou. Poté se zoufalý Antonio a jeho syn pustí do zoufalého pátrání po Římských ulicích. Nakonec se ale sám Antonio stane neúspěšným zlodějem kola. Všechny ty okamžiky ve filmu, ať už to bylo zoufalé bloudění ulicemi, kdy naprosto vyčepaný a hladový otec a syn neustále narážejí na chodce, kteří si užívají svého volna. Nebo kdy Antoniův pokus zůčastnit se nedělní zábavy a konečně se dobře najíst v jedné restauraci skončí hladovým pohledem na bohatě prostřený sousední stůl. Konec spoileru. To vše, všechny tyhle momenty, již dnes patří ke klasice tohoto žánru a musí nadchnout a oslovit snad každého sedicího a hlavně pozorně vnímavého diváka. Od De Sici doporučuji ještě Umberta D. (23.05.2006)