Hany

Zpracováním na české poměry nezvyklá, ambiciózní a zajímavá, ale bohužel zmatená sonda do několika hodin vykonstruovaného života neexistujících loutek. Těžko uvěřitelný bzukot Ulice by mi ale sám o sobě nevadil. Poetické odtržení od reality mi je vlastně sympatické. V průběhu snímku ale došlo k několika dějovým (sugerovaně kauzálním) kolotočům, které jsem naprosto nepochopil. Zmatek vrcholí ve třetí čtvrtině snímku (riot), kdy se tento totálně rozsype. Škoda. (03.12.2014)

Ta všednost a fádnost příběhu (nepříběhu) a dialogů, vypovídá o naprosté absenci fantazie. Točit totiž sám život, není tak těžké. Vezměte kameru a obejděte s ní ulici párkrát dokola, vlezte do každe druhé hospody a máte Hany. Chápu o co se tvůrci snažili, ale na tohle ja film nepotřebuji, na to mi stačí vystrčit paty z baráku a jen pozorně naslouchat a pozorovat. Co ovšem mohu ocenit, je novátorská forma natáčení (tedy ve skutečnosti snad pouze na 3 střihy, které ale ani nepostřehnete), se kterou máte pocit, že kamera jenom tak plyne a vše se odehrává přesně tak, jak má. Každopádně je to pokus posunout český film zase trochu dopředu a to já vždycky vítám. (19.11.2014)

„Chceš přidat?“ „Jo.“ A já jako divák bych si taky nejradši dal rovnou nášup nebo aspoň pár desítek minut navíc. Ono těch necelých osmdesát minut sice bohatě stačí, protože příběh není nijak extra nosný a bez mučení se přiznávám, že nemám ponětí, co (jestli vůbec něco) tím chtěl/i básník/ci říct, ale stejně byla jednoduše radost to sledovat. Pokud totiž Hany něčím skutečně vyniká, pak zejména provedením, kdy se kamera pohybuje mezi postavami, událostmi a několika prostředími zdánlivě bez střihu. Pár jich tam ale přesto bude; jeden z nich je zjevný, ale osobně jsem napočítal další tři situace, kde se podle mě stříhalo - dvakrát kamera postupně vyjede do vyšších pater domu a jednou ujíždí před mužem na kole (všechny tři však mohly být technicky vyřešeny klidně i jinak). Tvůrci si nezaslouží nic než obdiv, že si na takový projekt (a v tak mladém věku) troufli; filmové situace na sebe vždy plynule navazují a zároveň se souběžně odehrává v popředí i pozadí více plánů, mezi nimiž si kamera vybírá a staví je tak do popředí, aby je zanedlouho opustila a k některým z nich se později opět vrátila. Na realizaci tedy nepochybně velice náročná a zároveň promyšlená záležitost, k tomu navíc výteční herci, moc příjemná hudba a hlavně neopakovatelný genius loci noční Plzně (ze které toho ale zase tolik nevidíme, pravda). (26.09.2014)

Pôjdem proti prúdu a vyslovím názor, že Hany je zaujímavý experiment ako svojou formou, tak svojim obsahom. Výnimočnosť podania ospravedlňuje aj jeho očividná amatérskosť, ale možno by to ako čisto profesionálny film nemalo taký účinok. I keď na mnohých to nefungovalo ani tak. Obsahová stránka má svoj zmysel v menších detailoch a dialógoch, prezrádzajúci "babylonský" problém xenofóbneho sveta a nie len z toho vyplývajúcej agresivity. Myslím, že diváci majú problém najmä s nie príliš uveriteľnou autenticitou, ale pokiaľ vo filme nechceme vidieť doslovný zrkadlový obraz toho, s čím sa denne stretávame a uspokojíme sa so štylizáciou, Hany nás môže osloviť. Vďaka obsahu určite nemôžeme prostredníctvom formy označiť tento film za českú Ruskú archu. To ak by to niekoho náhodou napadlo. (11.11.2014)

Noční plzeňské ulice jsou místem setkávání aneb Nehezký obraz dnešní doby. 1) 29letý Michal Samir (scénář, režie) ve svém debutu na údajně jediný záběr (natáčelo se ale tři noci) se o něco pokusil, nebo si jen tak hrál anebo to bylo úplně jinak. Jako hříčka je to docela zajímavé, ale netuším, co chce autor říci. 2) 25letému Jiřímu Kocmanovi jsem toho arogantního debila věřil. 3) Nemohu se nezmínit, že koproducentem byl v závěrečných titulcích zmíněný zakladatel této databáze 36letý Martin Pomothy. 4) Zajímavý koment: Bluntman****. (31.12.2015)