Charakter

Snímek "Charakter" má velmi dobrou, v podstatě noirovou atmosféru. Na mě z něj padla taková lehká deprese z toho, že vlastně není v dějinách pořádně období, kdy by byl klid. Vždy se najde někdo, kdo z nějakého důvodu trpí, vždy je zde vrchní vrstva, která se ukájí na těch slabších. A mohou tam vzniknout pak i takové příběhy. (28.07.2017)

Vynikající dusné psychologické drama otce (exekutora) a syna (nemanželského), kteří si k sobě nedokážou najít cestu. Ten podpis na závěr mě sejmul... Atmosféra snímku bezchybně tíživá (včetně počasí), hudební podmaz v kvalitě A+, výborně napsané (sociální kontext chudoby a nezaměstnanosti 20. let patrný), bravurně zahrané a o tom, jak je to natočené, je celkem zbytečné psát, neb se jedná o skvost (hra stínů, tmy a světla mě dostala). (13.02.2020)

Ona atmosfera je jedine, co jsem si z filmu odnesl a na kterou si mozna za tyden jeste vzpomenu. Jinak se film utapi v prumernosti, u ktere jsem trikrat usnul. Nudna rezie, nevyrazne herecke vykony... Napadaji me minimalne ctyri cizojazycne filmy z roku 1997, ktere bych ocenil Oscarem. No, ale dle zdejsiho hodnoceni mozna bude chyba ve mne... (13.08.2012)

Hezký a působivý film se skvělou atmosférou a hudbou, který vás udrží v napětí a zájmu od prvních do posledních sekund. K tomu skvěle vykreslené postavy a prostředí přístavního holandského města 1. poloviny 20. století - to vše napomáhá tomu, že na vás film silně zapůsobí a dýchne na vás přesvědčivou atmosférou. 8/10 (10.07.2007)

Každý film se dá hodnotit buď pozitivně (proč dát pět hvězd) nebo negativně (proč nedat pět hvězd). Většinou však film hodnotíme komplexně, tu vidíme pozitiva, tu negativa. Mně se tu mimořádně líbil střih (střiženo na mou míru). A samozřejmě způsob podání příběhu, který byl - neváhám to říct, i když zřejmě vzbudím rozpaky - o lásce. O lásce synovské, otcovské, mateřské i "manželské". Bohužel vesměs nenaplněné. Jakoby pýcha, snaha dokázat něco bez pomoci toho "druhého", umrtvovala všechny projevy možných citů. A přestože většina bude zřejmě sympatizovat se synem než s otcem, neboť to jsou právě oni, kdo tvoří středobod příběhu, sám mezi nimi neshledávám podstatný rozdíl, tedy co se týče "karakteru". Určitá paralela může vést i k "Dopisu otci" Franze Kafky, kterou film dotváří závěrečnou vraždou-sebevraždou. A také místo na starý Rotterdam (zmixováný z několika jiných měst - a ve kterém nyní žije už méně než 50% bílého obyvatelstva), mohl Mike van Diem vzpomenout na Prahu, na tu kafkovskou, kterou se nejspíš nechal inspirovat (doba, právnické prostředí, atmosféra, rodinné vztahy atd., tomu napovídají). (25.04.2016)