Jako nikdy

Komorní drama, kterému plně porozumí asi jen jeho autoři. Další z řady filmů, kde je vlastně konec naprosto jasný a jen se na něj celý film čeká. Různé dramatické momenty filmu, vlastně celkový děj, je jen taková výplň. Místy se na ní kouká dobře, místy je uspávací a místy si člověk říká, proč tam tu scénu vůbec dali (na konci v debatě s tvůrci bylo jimi řečeno, že tyto záběry byly plné symbolů a významů. chápou je ale asi jen oni). Ano, to že snímek chce věrně zobrazit realitu, tak jak postupné strádání člověka opravdu je, je zcela zřejmé. Zakomponovaná životní partnerka Karla, dávná milenka Jaruna a postavy Holasového syna s družkou + rodinou Jaruny působí i místy svěže a hlavní linii filmu i odlehčují. Snímek nabízí i takové vtipně milé scény jako je ta s rybama, které se synova družka snaživě snaží zabít a nebo návštěvu pana cyklo-faráře. O občasné vtipné dialogy naštěstí také není nouze. Celkově ale divák spíše v křesle u snímku usíná a jeho přáním několikrát je, aby už Vladimír Holas (kterého mimochodem Jiří Schmitzer zahrál perfektně) konečně umřel a snímek mohl skončit. Po odchodu z kina si ale položí jednu otázku: Jak se mi snímek líbil? Jako nikdy... (17.09.2013)

Neuvěřitelný film, musím říct, že česká scéna mě vážně čím dál tím víc překvapuje a mrzí mě, jak neznámé naše filmy jsou (ty nové rozhodně). Protože tohle je typ filmu, který podle mě osloví každého. Herecké výkony jsou vážně neuvěřitelné, příběh jednoduché, ale nemyslím si, že by to bylo něčemu na škodu. Neuvěřitelně na mě působila scéna Schmitzer s tou malou holčičkou a jeho smrt s odrazem sochy anděla nad postelí. Film jsem viděl se sestrou, které strašně vadily "pitomý dialogy," což nechápu, protože některé byly opravdu hluboké a některé prostě obyčejné, životní. A to podle mě dělá film hodně uvěřitelným. (22.02.2015)

Komorní drama, které se nepodbízí (ostatně u Zdeňka Tyce je to docela pravidlem), umí vykreslit postavy, umí pracovat s atmosférou, dokáže vyburcovat herce k výborným výkonům, které jsou uvěřitelné a nehysterické, nebojí se otírat/připomínat důležitá společenská témata. Sympaticky účelný vztahový spletenec nejen o umírání. (02.03.2015)

Viděno na festivalu Finále 2013. O tehdejší předpremiéře bylo nepovoleno psát. Nezklamal, navnadil. Na české poměry ve filmové tvorbě posledních let jde o to lepší, co se dokázalo vyrobit. Na můj vkus ale přesto tento psychologický snímek nezachází do hloubky, kterou bych rád dostal. Nevyužívá tak úplně zcela svého potenciálu, který se zde tak příhodně nabízí. Určitě stojí za to vidět Jiřího Schmitzera v roli malíře Vladimíra. Jeho projev je to nejlepší, co film nabízí. Za zmínku stojí I Petra Špalková v roli Karly a Taťjana Medvecká v roli Jaruny. Další jsou zde víceméně zbyteční. Smrt je modrozelená a zelenomodrá, dělá hluboké díry do duší i do tělesných schránek. Život a touha. Strach, skřeky, chroptění, slzy, smrt, konec... (23.09.2014)

Zdeněk Tyc a další setkání s depresí, smrtí, individualismem, silnými hereckými výkony a velmi zajímavými dialogy. Etudky Špalkové a Medvecké skutečně často připomínají sehraný divadelní duet, Schmitzer si skrze roli jen existuje a závěr je skutečně plnohodnotná katarze. Takže by se nám Zdeněk skutečně našel? Cesty jeho kariéry jsou skutečně křivolaké. (01.08.2015)