Soudce

„SEDĚL JSEM NA SOUDNÍ LAVICI 42 LET. LIDÉ MI TADY VĚŘÍ. VĚŘÍ PRÁVU. ALE TAHLE... NEHODA JE SOUDNÍ DEMOLIČNÍ KOULE, HENRY. NESMÍŠ TO POKAZIT. TAK TO NEPOKAŽ…" /// Chlapská vztahová romantika a hereckej koncert dvou Robertů. Příběh mě zajímá a baví. Sice nejsem soudce (ani právník), ale jako chlap cejtím, že dát naplno průchod citům, není pro všechny (muže) zas tak jednoduchý. Vedlejší postavy nedostávaj moc prostoru, což mi vyhovuje, protože odpadaj povrchní nebo zbytečný vztahy a můžu si plně užít napětí a dialogy dvou osobností, který si k sobě složitě hledaj cestu. Duvallova nominace bez debat. Navíc Downey Jr. předvedl, že svý typický postavě plný pohotovosti, přehledu a vtipu, dokáže přidat velkou míru dramatičnosti. Ty 4* snad nebudou jen proto, že patřím ke stárnoucí generaci. (a kdo tady patří k tý mládnoucí?) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vztah mezi mnou a otcem je pro rodinu citlivé téma. 2.) Mám rád rodinný dramata, ve kterejch se chodí k soudu. (Nebo někdo umře.) 3.) Thx za titule ,,tejna7“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (18.01.2015)

V Americe tak oblíbený žánr soudního dramatu trochu násilně zkombinovaný s ještě oblíbenějším žánrem rodinného filmu, moc z toho kouká hollywoodský konstrukt a sázka na malou domů. Zjevným plusem Soudce je opravdu hvězdné herecké obsazení, Robert Duvall, Vera Farmiga, skvělý Billy Bob Thornton a samozřejmě Robert Downey Jr., který ovšem s jistotou uhraje jen part arogantního sebestředného a pragmatického právníka, tu druhou polohu po přerodu v empatického syna a bratra jsem mu nevěřil ani trochu. Ovšem nejvíc tomuhle celému slepenci nepomáhá fakt, že David Dobkin je jen průměrný režisér a jeho film vyznívá přes veškerý ten slibný potenciál tak nějak tuctově... (21.01.2015)

Tyranský otec a rebelující syn. Oba se roky úspěšně pohybují v právnickém prostředí, citová propast je však mezi nimi nemalá. Po smrti matky se synek musí vrátit do rodného hnízda, kde roky nebyl a kde to solidně nesnáší. Pohřbem to však nekončí, protože se jeho nevrlý otec-soudce dostane do potíží. A ztracený mile exhibující syn-advokát ho má z bryndy vytáhnout. Přehlídka klišé může začít, aneb pojďme nacházet sami sebe. Skutečně bychom mohli počítat, co všechno se do tohohle úsměvného melodramatu vtěsnalo. Upřímně mi to však vůbec nevadilo. Ani scénář, který není nijak objevný, ani stopáž, která je chtě nechtě přepálená. Tenhle kus mi prostě sedl. Herecký souboj dvou velikánů svých generací je výtečný. Hereckých oscarových nominací bych se nebál. Je pravdou, že postupně přibalené žánry na sebe lehce navzájem šlapou, i tak má tenhle kus hodně silných momentů. Kupříkladu koupelnovou scénu, která ilustruje špatný soudcův zdravotní stav. Robert Duvall táhne svým výkonem film v dramatické rovině, v té odlehčené pak dominuje Robert Downey Jr. Pokud hledat chyby, tak lze zmínit odbyté milostné vzplanutí starých milenců (nevyužitá Vera Farmiga) nebo nejasné vztahy v rodině (co se kdysi stalo, víme, jak se věci po letech mají, už moc ne), diskutabilní je pak i linie s dcerou, která na pár dní poznává svého dědu. Sic je moc fajn, ale dramaturgicky do příběhu moc nezapadá. I tak dobré, vlastně moc dobré. Sečteno, podtrženo, těším se, až film vyjde na disku!! (09.12.2014)

Soudce je rozhodně kvalitním filmem, který pracuje povětšinou se skutečnými emocemi a je ozdoben skutečně brilantními hereckými výkony, díky nimž se sleduje stejně hladce jako letecké piruety růžových slonů po užití LSD, avšak s příchodem závěrečných titulků naplno protne pohodovou filmařinu nepříjemný fakt, že tato jedinečná tvůrčí sestava si zkrátka zasloužila něco víc. Downeyho roztěkaný egoistický frajer je neodolatelný, ale bohužel představuje jediný vzpurný a markantní prvek v jinak přesně odměřeném procesu, kde jsou osudy vedlejších aktérů irelevantní, zatímco vývoj dramatického vztahu mezi dvěma ústředními postavami je pro změnu filmový precedent jako vyšitý. Duvall předvádí samozřejmě famózní výkon, ale Downey je zkrátka více vidět a dodává příběhu větší šťávu. Vše probíhá i končí tak, jak má, ale ta násilně protlačovaná pointa s nálepkou "rodina nade vše" mi do celkového kontextu přecpaného bezcitnými rozsudky, výčitkami a generačními spory zkrátka vůbec neseděla... Nebo tedy s přítomnými svědky dost okatě manipulovala.. 70% (20.02.2015)

Mohla bych nadávat na ohraný námět, ale kolik lidí je na světě? A s kým se každý den potkáváme? Zase s lidmi, že ... a s nimi vznikají vztahy všeho druhu a jejich scénář se u mnohých docela dost opakuje. Takže tady máme opět komplikovaný vztah otce a syna, jenomže geniálně zahraný. Ani bych si v roli nekompromisního advokáta nedokázala představit někoho jiného. Tu museli šít Robertovi přímo na míru. Velmi silné a ve své podstatě i hodně smutné drama ... (30.12.2017)