Dům pro Irene

Nezačíná to ani nijak zvláštně, prostě jen kanadsky pomalu. A stejně pomalu to plyne i dál a melancholickou ideu nahlodávají jen kancelářské úřední krysy, na které ale skvělý Cromwell hází bobek, dokud to jen jde. Jeho jediným plánem je prostě jen postavit dům pro svoji vyvolenou, se kterou zůstane stůj co stůj a ať si svět i okolí myslí co chce. Docela silné konverzační drámo, na které se ale hezky i smutně koukalo. A výborná ústřední dvojice. ~~~ Podívej ty vlasy. Jak dlouho si se nestříhal? (09.11.2014)

Přišlo mi to až moc na sílu. Stáří je samozřejmě sviň a nic hezkého, a je fajn, že tady se stařík rozhodne být stále aktivní a postavit nový dům pro sebe a svou milovanou ženu, která začíná trpět stařeckou demencí. Ale geronto sex jsem zrovna vidět nemusel, ten soud taky asi těžko mohl vyhrát, takže se nakonec dívám na pohádku, a tak zaujme jen krajina, kamera a satira na byrokracii a na nesmyslné zákony, kdy musíte obhajovat někomu cizímu, že si na svém vlastním pozemku něco stavíte, a ještě mu za to platit, aby měl bezpracný zisk. Absurdita moderní doby. (02.04.2024)

Krásně tu úřední šiml řehtá na plný pecky. Jak vidno nesmyslná byrokracie moudrých vševědů se nevyhýba ani júesej. Teď už ale k samotnému příběhu. Vezmu-li ovšem na zřetel vysoký věk, přeci jenom jsou lidé omezeni jistou fyziologickou realitou, ale to raději ponechám stranou. V podstatě přikrášlování skutečností v tomto případě mě vůbec nevadilo. Protože v konečném vyznění skládá film všem docela obyčejným lidem, a to doslova i obrazně, nádherný hold v jejich stáří. Asi není třeba dodávat, že film pohladil. (30.04.2014)

Krásný, citlivý film o stárnutí a lidské hrdosti. J.Cromwell, ale i G.Bujold jsou vynikající jako ústřední dvojice. G.Bujoldová nebyla v Česku k vidění po mnoho let, ale okamžitě jsem poznal její charakteristický výraz, který jsem si pamatoval z filmových rolí v 70. letech (Tisíc dnů s Annou, Kamouraska). Bylo to kouzelné setkání... (27.04.2014)

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)