Ve spárech yakuzy

Takeshi Kitano točí prostě tak trochu jinak. Záměrně tvoří mezi scénami neladné přechody, má jaksi zvláštně posunutý střih, který podtrhává absurditu určitých momentů. Film pracuje s nadsázkou, černým humorem, ale dokáže také vykreslit střet americké konzumní a japonské samurajské kultury. Členové Yakuzy jsou možná zločinci, ale stále je pro ně na prvním místě kulturní tradice, úcta k autoritám, čest a schopnost dodržet slovo. Smrt pro ně nepředstavuje konec, ale pouze prostředek k trestu, k vykoupení, nebo k podpoření argumentu. Velkou nevýhodou filmu je, že se postupem času mění ve sled přestřelek a vražd bez většího smyslu, příběh ustupuje kamsi do pozadí. Divák se přestává ztotožňovat s postavami a přestává chápat, proč se vlastně věci dějou, tak jak se dějou. Na čtvrtou hvězdu to s odřenýma ušima vytáhne zpět až úplný konec filmu. 7/10 (05.04.2015)

"I'M MICHAEL JORDAN!" ------------ Moju nehynúcu náklonnosť k juhokórejským gangsterkám práve naštrbil legendárny Kitano so svojim najznámejším filmom o Yakuze v Amerike a o bratstve Japonca a Afroameričana. Z atmosféry mám zmiešané pocity, neviem sa totiž rozhodnúť, ktorú príchuť je v nej cítiť viac. Ázijskú, alebo americkú? Možno 50/50. Väčšina hercov nebola najhoršia. Viedlo ich trio Kitano & Epps & Kató. Na mexickej strane barikády sa aspoň na pár sekúnd objavil Noel Gugliemi, čo poteší takmer vždy. Prvá hodinka bola vyslovene geniálna, no s príchodom peňazí a vplyvu sa príbeh stával čoraz viac neprehľadný. Nie kvôli tomu, že by bol komplikovaný, bol len nedostatočne vyrozprávaný. Nakoniec sa z neho stávala už iba tradičná, ale za to efektná vyvražďovačka a nie strhujúci gangsterský epos. (04.09.2018)

Už to tak asi bude, že inteligentnějšímu středoevropanovi je prostě bližší japonská verze akční surovosti a humoru skrytého v rázné neúprosné cestě novodobého mafiána, než podobné akční mafiánky US výroby (vyjma filmů s italoameričany v hl.roli a Kmotra, kde ovšem nemůže být o nějakém humoru ani řeč). Ráznost, svižnost, jasnost i bez zbytečného vysvětlujícího remcání a nenapodobitelný úsporný herecký styl Takeshiho Kitana. (30.09.2005)

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)