Ve spárech yakuzy

To měla být jako gangsterka ? Aha, hmm a co na to námořník Pepek ? Vždyt jediný co se v tom filmu děje, jsou vraždy a sebevraždy nebo sebezmrzačení. Japonci to maj v hlavě vyhrabaný to už víme dávno, ale že natočej takovouhle násilnickou sračku a čekaj, že se z toho poseru, tak to je i na Japonce slušnej úlet. Aby mě bylo rozuměno, nevadí mě, že ve filmu bylo mrtvol jak zkorumpovanejch státních zakázek v ČR, ale vždyt vůbec nebyly vidět žádný obchody, jak šikmooký frajeři přicházeli k moci, k prachům a pak zase jak o ní přicházeli a kdo měl větší koule než oni. Absolutně odfláknutý vedlejší postavy, nulovej příběh, prostě nic, jen mrtvoly a mrtvoly. Můj oblíbenej uživatel Sonnery svůj koment zakončil "Nej gangsterka, co jsem viděl", ano touhle větou můžu svůj koment taky ukončit, jen se obávám, že to "nej" máme každej z opačný strany spektra. (12.05.2013)

Stylový návod na rozjezd drogového byznysu v zemi neomezených možností (Tony Montana jistě bledne závistí). Kitano je absolutně "ruthless“. Vrší mrtvé na hromadu a přitom odhaluje nevyzpytatelnost japonské duše, která se občas nezdráhá dosti syrově odhalit, co je ukryto uvnitř. Mám rád scénu, kdy Epps přijímá graciézní omluvu za podvádění v kostkách.. (09.09.2008)

Tak nějak moje první filmové setkání s Yakuzou, aneb mafie trošku jinak. Charismatický Aniti, který bratrovi ukáže, jak má fungovat pořádný nelegální byznys. Nicméně zde nejde zrovna o tu obchodní stránku, tady se jde přes mrtvoly. Řezání prstů, střeva, nějaká ta hlava bez těla, jo, v asijských filmech si prostě neberou servítky a to je dobře. Schází málo a dal bych s klidným srdcem pět hvězd. (15.04.2010)

Klasická kitanovina. Zpočátku to má tempo zaříkávače hadů, ale všechno visí jen na ochotě diváka přijmout tradiční Kitanovu hru na rozbíjení žánrových schémat. Pokud čekáte, že bude příběh do Ameriky uprchnuvšího zabijáka Yakuzy vylíčen v dynamickém tempu, záhy budete zklamáni. Spíš než příběhu si Kitano všímá postav,vychutnává si situace, které by v žánru akčního filmu byly druhotné (zázemí, vztahy) a zdánlivě klíčové epické scény seká v neskutečných zkratkách. Jeho lyrizující rukopis nelogicky připomene drsně-nežného Kikudžira. Jasná ukázka toho, jak moc tomuto svojskému tvůrci záleží na VYPRÁVĚNÉM, na labužnickém (a snad trochu bezohledně) vychutnávaném subjektivním líčení. To, že postavy jsou jiné, než by člověk dle konvence očekával, zaskočí jen kitanovské neználky. To, že nelítostný vrahoun Bratr (Kitano osobně) skrývá pod maskou jinou bytost, taktéž. Ale stejně to funguje. Narozdíl od Quentina Tarantina nedělá Kitano z všudypřítomné brutality samoúčelnou poetiku, ale líčí ho jako chladnou realitu života gangsterů... Chladnou realitu, která jim všem nakonec srazí vaz. Kmotr po japonsku či zběsilá gangsterská fuga, chtělo by se napsat. Ale Kitano se generalizaci vzpírá. Brother diváka potěší přinejmenším výtečným soundtrackem Joe Hisaishiho... Zapálené kitanovce pak téměř vším. (02.02.2005)

kto nemá rád brutálne filmy a násilie vo svojej neskrývanej surovej podobe, istotne pri tomto filme vydrží len po prvú scénu odrezávania prsta či flegmatického vystreľovania mozgov z hláv, príde však o veľmi podarené dielko so skvelým čiernym humorom a nezameniteľným takeshiho filmárskym rukopisom. super (31.01.2005)