Kikudžiro

Tohle není ani tak film, jako vyprávění. Příběh citlivý, úsměvný a lidský s typickou asijskou náturou, která čiší jistým těžko popsatelným druhem energie. Když si vezmete film, dostanete rychlé mihotání děje, rychlé střihy mezi jednotlivými scénami, ale tohle tady neplatí. Jak už jsem zmínil, tady jde spíš o vyprávění, takové jaké si alespoň jednou za život odbudeme, když vyprávíme kamarádům, nebo známým něco, co si naše fantazie nějak poskládala dohromady. Vyprávění protkané jakýmisi nápadnými znaky road-movie. Takeshi Kitano je zručný vypravěč a neméně schopný režisér. S typickým hereckým projevem, kolíbavou chůzí, zabarvením hlasu, dodává svým filmům originální a osobitý ráz a šmrnc. Nevím jestli je Kikudžiro tak zvláštně pojaté, ale tady mi právě ten Takeshiho styl příliš nezapadl do dění, které se na "plátně" rozvíjí. Jasně, tohle není samurajské drama, ani akční gangsterka, ale do obou těhle žánrů si jej dovedu zařadit mnohem lépe. Krom té provázané úsměvnosti, která je spojena s nitek jednotlivých situací, jasně vyniká hudební doprovod skladatele Joea Hisaishiho, který svou poetickou barvitostí pomáhá lidsky citlivé téma dostat na tu správnou úroveň vnímání. Protipól pro Kitanovu osobitost v podobě dětského herce Yusuke Sekiguchiho skvěle podtrhl atmosféru, zvýšil ten už několikrát omílaný citlivostní potenciál. Ale přesto nemůžu dát plný počet. Takže tady to bude za 4 hvězdičky rovné. Těžko říct, jestli mi Kitano opravdu přišel oproti jiným svým snímkům tak málo uvěřitelný, ale to co filmu a hlavně příběhu jako takovému nejde odečíst a co je prostým a holým faktem, to je ta jeho nepředstíraná opravdovost. (24.01.2005)

Nevšední kouzlo všedního. Kitano ve své anarchistické road movie za přispění Hisaišiho nádherné hudby básní o jednom letním dobrodružství dvou osamělých kluků, kteří toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Činí tak s podobně neokázalým půvabem jako Tati v Mém strýčkovi, jenom je podvratnější a hravější a svou hravost neustále (a neuvěřitelně nápaditě) tlačí do popředí (v podstatě zdrsnil Tatim zjemněnou anarchičnost grotesek). Kromě toho, že jednotlivé, stále absurdnější epizody vedou ke sblížení ústřední dvojice (které je nadřazeno cestě za matkou - vyprávění pokračuje ještě cca hodinu po „dosažení“ tohoto cíle), nabízejí pestrou přehlídku různých žánrů a odkazů ke Kitanovým vlastním filmům, ke Kubrickovi i Caprovi, westernům i wu-šu. Únik před každodenními starostmi je tak zároveň sebereflexivním únikem do fikce v jejích rozmanitých podobách. Také proto jsem si přál, aby tyhle filmové prázdniny nikdy neskončily. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, mm13, ScarPoul (24.03.2012)

Je to dosť dobrá rodinná komédia od Takeshiho Kitana. Má pomerne dobrý príbeh o malom chlapcovi žijúcom so svojou starou mamou, ktorý veľmi túži vidieť svoju matku, keďže žije ďaleko a už spolu dlho neboli. Práve idú prázdniny a s tým očakávaná nuda, keďže ani kamaráti mu už nezostanú, ale našťastie známa jeho starej mamy pošle svojho muža, aby spolu navštívili jeho matku. A tak sa vydajú na dlhú cestu, počas ktorej si k sebe nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, síce zápletky, v ktorých majú veľký priestor malé deti moc neobľubujem, no toto mi sadlo. Už od začiatku to navodí takú príjemnú atmosféru, ale skutočne si ma to získalo až po tej štvrtine filmu, kedy sa začne štýl road-movie a toto ma už veľmi bavilo. Môže za to samozrejme hlavne samotný Kitano, ktorý tu opäť stvárňuje svoj typický úplne nezodpovedný, arogantný a nevďačný charaker a na týchto cestách sa môže naplno prejaviť, preto hlavne v strednej časti filmu jedna výborná situácia strieda druhú, postupne prichádzajú rôzne zaujímavé epizódne postavy, ktoré to ešte osviežia a síce ku koncu už tomu trochu začne dochádzať dych, ale aj tak ma to už dosť bavilo až do konca, pričom tá príjemná atmosféra z filmu nezmizne ani na okamih. A rozhodne musím tento film pochváliť hlavne po tej komediálnej stránke, tu je množstvo výborných scén, kde som sa skutočne zasmial, práve všetky tie Kitanove prístupy k jednotlivým situáciám ma veľmi bavili a vždy som sa tešil, čo ďalšie zase urobí. A pritom fungujú aj tie dramatickejšie momenty, niektoré na mňa dosť zapôsobili. Herecké obsadenie je na tom dobre, samozrejme skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, postava chlapca mi na moje prekvapenie vôbec nevadila a k tomu mnoho príjemných, skôr epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá atmosféra, mnoho zaujímavých obrazových nápadov, tu nemám čo vytknúť. A k tomu ešte veľmi príjemná hudba. Takže filmy s deťmi vo výraznej úlohe a ani road-movie moc neobľubujem, ale v Kitanovom prevedení si nemôžem sťažovať, výborná zábava. 78% (19.09.2013)

V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom. (27.06.2022)

Nebudu lhát, Kikudžiro má své chyby a nemá jich málo. Některé scény (hlavně v první polovině) jsou nedostatečně nebo dost divně propojené a sestříhané (křiklavé je to hlavně u scény s pedofilem), některé scény jsou i dost nelogické (Fakt na té autobusové zastávce strávili dva dny a dvě noci a snažili se celou tu dobu stopovat auta? To se na to fakt nevykašlali a nešli kus pěšky, až teda potom?), někdy skřípe tempo filmu (hlavně v první polovině - zase), SPOILER dějová linka není zakončena a kde je matka toho kluka se vůbec nedozvíme (btw, to fakt ani nezkoušeli někomu v tom městě ukazovat její fotku?) KONEC SPOILERU a vadilo mi i to, že kluk za celý film řekne 20 slov a možná ani to ne. Jenže jinak je Kikudžiro i přes tohle všechno strašně příjemný a hlavně neskutečně pozitivní poetická road movie o dvou lidech, kterým v životě něco konkrétního chybí a snaží se to spolu najít. Navíc Kitano zde naprosto skvěle spojil dramatické scény s komickými (které btw nejsou debilní) - a to po celý film. Mohli by se od něj učit čeští režiséři, kteří když natočí film v žánru drama/komedie, je to komedie jen prvních 20-30 minut, pak už je to jenom čisté drama bez vtipu. Lehce to připomene i filmy Wima Wenderse a on vlastně to je takový japonský pokus (a celkem povedený) pokus o Wenderse. Dost mile mě ten film překvapil a i když jsem mu původně chtěl dát jen silné 3*, nakonec tomu tu čtvrtou hvězdu, jelikož takhle příjemných a pozitivních filmů, které nepůsobí vtíravě (viz. můj komentář k filmu (Ne)obyčejný kluk) je podle mě dost málo a já si vážím každého povedeného, který najdu. A Kikudžiro povedený skutečně je a klidně bych se na něj podíval i znova. A jak tady vidím, dokonce u nás vyšel na DVD, tak to ho musím sehnat. 4* (21.05.2020)