Kikudžiro

Poeticky road movie o chlapcovi a nevrlom chlapikovi, ktory ho doprevadza na ceste za matkou. Ma to pomale tempo, jednoduchy dej s minimom podzapletiek. Je to vyplnene obycajnymi epizodkami bez väcsieho vyznamu. Vztah medzi chlapcom a Kitanom sa odvija tiez len pozvolne a k nejakym prehnane emotivnym situaciam nedôjde. Najviac ma bavil nevrly Kitano, ktory vsetko ofrfle. Aj melon zadarmo. Nie je dost chladny, ma vela jadierok. Proste neskutocne komicky magor. A aj bez brutalnych scen ukazuje, ze ma co divakovi ponuknut. Cely cas to ma detsky hravu atmosferu. Miestami to je az prilis rozvlacne a normalne by som dal 3 hviezdicky, ale stvrtu naviac si film zasluzi za nadhernu hudbu, ktora filmu dodava pohodovu atmosferu. 8/10. (16.10.2016)

Tohle bylu utrpení servírované za studena. Nelíbilo se mi tady takřka vůbec nic. Nesedl mi ubohý příběh. Přičem jsem neměl problém se samotným nápadem, který je sice milionkrát okopírovaný, ale skrýval potenciál. To by se ovšem nesměl táhnout odnikud nikam. Nesedl mi ubohý humor postavený na tom, že hlavní hrdina je hulvát a rád uráží lidi kolem sebe. Nebylo to moc vtipné ani poprvé, natož to sledovat v podstatě 2 hodiny. Nesedlo mi ani zpracování, které se snaží působit děsně svěžím dojmem, ale v podstatě pouze zhoršuje orientaci v extrémně nezáživném ději. Tuhle sračku bylo třeba zhruba v polovině zrychlit na dvojnásobnou rychlost a zkrátit si tak utrpení. Zcela nesmyslně byl takhle mělký scénář roztahán do 2 hodin, a tak nebylo možné se vyhnout extrémně častému stereotypu. Jediné, co mi zde nevadilo byl hudební motiv, který ovšem nápadně připomínal jiné filmy. [9 %] (01.04.2024)

Příběh malého chlapce, který se o prázdninách rozhodne odejít z domu své babičky, kde žije, a navštívit svou maminku. Na cestě ho provází "strýček" Kikudžiró, kterého hraje sám Takeshi Kitano. Postava Kikudžira je rozhodně zajímavá - nejdříve malému Masaovi nadává a zajímají ho jen jeho vlastní problémy, pak se ale objevuje i jeho jemnější hlubší stránka a s ní i pochopení. Lyrický děj je samozřejmě hodně pomalý, ale nudit se rozhodně nebudete, protože postava Kikudžira je zároveň hodně vtipná :) Scénu, kde se snažil předstírat slepého, určitě jen tak nezapomenu. ~(4,4★)~ (24.03.2009)

Když jsem před časem viděl z dílny Takešiho Kitana jeho akční krimi thrillery z přelomu 80. a 90. let, nedovedl jsem si vůbec představit postupný přechod pana režiséra např. až k takto poetické komedii s dětským hrdinou... a ona je tohle (snad až na jednu drsnější příhodu s pedofilem) vážně milá a příjemná záležitost, která se často nenásilně blíží k dojemnému filmu pro celou rodinu. Současně však Kitano v Kikudžirovi nadále zachovává svůj pomalý styl s věčně bloudící postavou a také přímočárým svérázným humorem (který je zde podobně jako v Sonatine přítomný někdy i ve střizích během nečekaného sledu záběrů). Na začátku cesty či seznámení s novými lidmi tu pokaždé figuruje nejistota, váhání, napětí... nenastane-li odmítnutí, z nutnosti pobýt spolu se vyvíjí vzájemné hledání a s typickým „kitanovským“ humorem, ke všemu opět s panem režisérem v hlavní dospělácké roli, se pak nalezení proměňuje v nejednu odzbrojující rošťárnu. Na styl plný pomalých poetických scén (mj. z podmanivého přímořského prostředí), často s náhlými skoky do takto spontánního humoru, jsem si chvíli musel zvykat, ale podařilo se mi naladit, že mi ve výsledku trochu překážely jen ty podivné snové sekvence, které mi až na tu poslední do zbytku atmosféry filmu příliš neseděly (nejvíc ta s opětovně se objevujícím pedofilem). Oproti tomu se mi hodně líbilo uvádění jednotlivých kapitol barevnými obrázky s psaným titulkem z hravého dětského pohledu. Inu, strejda dělá (také) blbiny... Oceňuji, že skrze strýčka Kikudžira coby poutníka na cestách, rovněž strádajícího a hledajícího, vysílá film rovnocenné poselství směrem k dětskému i dospělému divákovi. [85%] (28.06.2023)

„Všade dobre, doma najlepšie” • Malý chlapec Masao býva iba so svojou, stále pracujúcou babkou v tokijskej oblasti Šitamači, pričom jeho matka by údajne mala (po)bývať kdesi v meste Tojohaši, v prefektúre Aiči, súčasne sa nachádzajúcom na ostrove Honšú, kde sa taktiež venuje i nejakej určitej profesnej činnosti, aby povedzme mohla neskoršie poriadne zabezpečiť nielen samú seba, ale zároveň i svojho neplnoletého syna, čiže v podstate by sa dalo celkom podčiarknuť najmä to, že zrejme horúčkovito pracuje zrovna na tom, aby sa momentálne tieto nenaplnené idey, stali raz skutočnosťou? Rovnako sa tiež začínajú i letné prázdniny, a tak je hádam vari namieste, že syn sa konečne odhodlal ísť navštíviť svoju stratenú mamu, kedy táto nemalá vzdialenosť, ktorá ich vlastne od seba rozdeľuje, predstavuje celkovú trajektóriu takmer 300 km, čo si toto chlapča spočiatku trúfa samo zdolať, no našťastie mu vojde do cesty snáď nikto iný, ako jeho mimoriadne vulgárny, nevyspytateľný a nepredvídateľný「strýko」, a tak sa tým pádom sen razom premieňa na holú skutočnosť, čiže tento výlet náhle dostáva obrysy reálnych kontúr, čo by sa dalo práve teraz zdôrazniť presne tak, že odteraz začína i akýsi『Cestný výlet』s dvomi ústrednými, vekovo rozdielnymi, no i napriek tomu rovnakými, atypickými postavami, ktoré počas tejto strastiplnej cesty, stretnú aj niekoľko ďalších postáv, zohrávajúcich síce vtipné, no nepovedal by som, že kľúčové momenty, pritom pri jednej zásadnej scéne, by sa toto moje tvrdenie, vôbec nemuselo zhodovať s čírou realitou, a tak je potom nanajvýš možné, že táto exkurzia, maximálne tak poznačila len dvoch zásadných protagonistov, spomínaných na začiatku, nakoľko ostatné postavy zvyčajne len zručne sekundovali tým hlavným, pričom „sváko” v podaní Takešiho "Beata" Kitana, si zväčša spoľahlivo kradol celú snímku len vo svoj prospech, až sa mi vskutku videlo, že predstaviteľ Masaa, Júsuke Sekiguči, dokonca hral iba druhé husle, pričom bez jeho priamej účasti, by sme sa tentoraz vonkoncom nezaobišli, keďže pôvodný Kitanov scenár, pravdepodobne pozliepaný niekde v「Kancelárii Kitano」, je tomu (ú)plne prispôsobený, nastavený podľa najklasickejších smerníc, aké si dokážeme sami predstaviť, alebo nás nakoniec sám autor, vodí po celý čas trochu za nos, čo na to napokon poviete...? • Jedná sa o dosť príjemné strávenie dnešného popoludnia, na čo mi mimochodom poslúžilo toto sympatické spracovanie konkrétnej látky, ktorá bola predtým i následne potom, spracovaná v podobných variáciách, oveľa precíznejšími spôsobmi, no i napriek tomu mi tento pozoruhodný, kinematografický počin, prišiel, ako rozhodne inšpiratívny, ktorý by som jednoznačne všetkým divákom vrelo odporučil. (04.05.2023)