Běž, chlapče, běž

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

Polská a německá produkce nejvyšší kvality. Běž, chlapče, běž! je naturalistický snímek plný podrazů, neštěstí, smůly a naříkání. Když už se nějaké to štěstí rodí, záhy přijde někdo, kdo hlavní postavě bodne nůž do zad. A jednou z místa, kde jsem to nečekal. Celý snímek klade silný důraz na život malého kluka, který se potýká s problémy, které by ani dospělý nedokázal snášet. A tyto problémy se podepisují na jeho psychice i fyzičce. Hlavní hrdina mi velice přirostl k srdci. Je to dítě, které je nucené rychle dospět, ale pořád se chová jako dítě. Není chytřejší než dospělí. Nerozdává rozumy, prostě se snaží přežít v nepřátelském prostředí. A my mu v tom fandíme. Obrovský palec nahoru a doporučuji všemi deseti! 90% (09.01.2016)

V tomto případě lze pouze konstatovat, že se němečtí tvůrci zase jednou vytáhli a natočili po všech stránkách fungující drama podle skutečné události, u kterého buď budete brečet nebo alespoň s velkým napětím sledovat velmi smutný příběh jednoho židovského chlapce. Překvapily zejména bezchybné výkony dětských hrdinů, atmosféra a vyobrazení přežívání ve strachu, velmi slušně odvedená práce s kamerou, ale rovněž skvělá hudba Stéphana Moucha. Moje hodnocení 75%. (21.03.2016)

Lze člověka dojmout bez citového vydírání? Jde. Chudák Srulík, ten si toho musel jako žid během války prožít, to by jeden brečel. Z malého hrdiny čiší ale takové životní odhodlání, že se ho sami cítíte. Navíc krásná kamera, uvěřitelné postavy, které se nesnaží na sebe strhnout pozornost. Scénář se s tím, že je hlavní postava dítě nemazlil, nechal ho si život a válku nespravedlivě vyžrat. Doporučuji se podívat v nedepresivním stádiu. (21.09.2014)

První záběry- zbědovaný chlapec v cárech hadrů bičovaný vánicí- byly tak silné, že mě napadlo, jestli to budu schopen dokoukat. Na(ne)štěstí to (příliš) brzy polevilo. Stalo se to stravitelným, ale vytratila se z toho ta prvotní síla. Místo ní přišla přehlídka černobílých figur- hodná, zlý, zlý, hodný, zlá... A heroické výkony chlapečka daleko za hranicí toho, čemu jsem ještě ochoten uvěřit. Rodilý Němec by neměl točit filmy o nacistické genocidě Židů. Zmítán výčitkami příliš tlačil na pilu. Ale herecké výkony obou hlavních dětských představitelů (jednovaječná dvojčata) bravurní. Chlapci si museli "užít". Skoro si až říkám, jestli by takové filmy měly děti vůbec točit..? Ze třetiny dostali kluci zabrat jako předloha Srulík. (04.03.2017)