Běž, chlapče, běž

Běž, chlapče, běž je přesně tím filmem, který mě zasáhl: druhá světová válka na polském území nahlížená dětskýma očima malého Srulika. Samozřejmě, že nejsilnější jsou ty scény, kde malého chlapce pronásledují Němci nebo ho zrazují jeho vlastní Poláci. Co tedy tenhle film nabízí navíc? Touhu po svobodě, která je pro malého chlapce naprosto zásadní. A pak je silný tenhle film v závěrečných scénách z Polska. (23.05.2015)

Uveriteľnosť naozaj nie je silnou stránkou tohto filmu. Guľky lietajúce okolo alebo prežitie v nemožných podmienkach sú ešte to menšie zlo oproti ľahkému prerodu zlých Nemcov na uvedomelé dobroprajné osoby. Ale možno aj taký bol svet vojny, ktorý nikto nechceme zažiť a nechceme vedieť, či to mohla byť pravda. Mimo toho bol film natočený zručne, pútavo a zaujímavo, no bez výrazného zásahu do čierneho. (08.05.2017)

silný príbeh chlapca, ktorý "na slovo" počúvol a poslúchol poslede príkazy svojho otca a viac ako dva roky sa túlal Poľskom skrýval a utekal pred svojimi prensledovateľmi Mnohé udalosti boi až neuveriteľne , čo malý chlapec zvládol (nezamrznúť v noci v lese pri snehovej fujavici chránený len závetrím z riedkych halúz, či prebrodiť sa ľadovou vodu alebo bažinami a vzápäti si v lesíku posedieť pri ohníku (suché zápalky mu požičal asi sám režisér), ale je to aj fil o ľudskej zrade a nenávisti k židovskej rase a na druhej strane o pomoci a statočnosti ľudí, (pán režisér tá poľská farmárka - partizánka, sa vám naozaj vydarila ... hihi). (07.03.2015)

Nebýt to podle skutečné události, tak by to rozhodně takové terno nebylo, nicméně ten punc realističnosti tomu dává další rozměr, kdy člověk nemůže než obdivovat psychickou sílu toho kluka, která ho skrz všechny průsery nakonec dovedla až do vysněného Izraele. Happyend se tady promíjí, protože jinak by to ani nešlo. 85% (27.06.2017)

Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu? (20.10.2022)