Běž, chlapče, běž

Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) (11.12.2020)

Není moc filmů, kdy bychom viděli hrůzy druhé světové války dětskýma očima. Takže každý takový z nich uvítám. Chvilkami mi tenhle příběh přišel nepravděpodobný a těžko uvěřitelný. Chvilkami taky strašně plochý. Ale není černobílý. Jako bych se houpala na houpačce. Měla jsem prostě při sledování zvláštní směsici pocitů a myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Po shlédnutí jsem ještě tiše půl hoďky seděla a snažila se to v hlavě srovnat. Téma druhé světové války je nevyčerpatelné. Jen s ním dobře naložit. (10.05.2017)

Hola kost, Teda Holokaust /nerobim si z toho srandu, len nie som komp tak mi vypadol spravny nazov a klasicky/holokaust nespochybnujem/ sa povezie s Nemcami este pekne dlho, mozno aj 1 000 dalsich rokov. kazdopadne malokedy sa stane, ze kvalitna tema znamena kvalitny film, tu je tomu tak, reziser Danquart sa teda predviedol. Prekvapili pozitivne hlavne vykony detskych hercov  : 95 % (19.06.2022)

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film. (28.11.2021)

Fikcie nemám rád, medzi riadkami som postrehol diferencovanie Poliakov na dobrých a zlých od detí, sedliakov, lekárov, starých ľudi...a ich postoje k blížnemu ako kresťan resp. k židovi aj keď nevinnému dieťaťu. Od tém holokaustu si dlhšie oddýchnem, stále dookola to isté. Na poslednú tretinu som už stratil trpezlivosť a nedopozeral. (15.01.2019)