Ten chlap je magor!

Kitano, ještě nepoznamenaný autohavárií z roku 1994, vstoupil mezi asijskou režisérskou smétanku více než skvěle. Violent Cop v lecčem připomíná jeho pozdější snímek Ohňostroj. V obou snímcích je Beat Takeshi policista, v obou se tvrdě a krvavě vypořádává s yakuzou a v obou ukáže i starostlivou tvář (ať už o manželku, nebo o sestru). Nevím čím to je, že mi většina Kitanových filmů vyvolává skoro pořád úsměv na tváři, a to i v případě, kdy na scéně stříká krev. Závěr je brutálně nádherný a pokud si myslíte, že některý jeho film skončí happyendem, tak se šeredně mýlíte a Kitano pokaždé překvapí, třeba zabitím hlavních postav filmu a to bez jakéhokoliv předchozího varování. Nezbývá než konstatovat, že jeho debut není tak geniální, jako jeho pozdější filmy, ale je to vynikající předehra právě k nim. První a pro dnešní dobu už typický Kitano. (17.07.2004)

Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. (04.12.2010)

Takový chodecký film. Skutečně mě časem spíše zajímalo, kam si zase pěšky ten polda ve městě zajde, než děj, který je takový tarantinovský, ale bez dialogů, s podivným střihem a s depresivním závěrem ve stylu "po mně přijde lepší, ten se nezakecá". Trochu jsem doufal, že to pojede spíše v linii bronsonovských Přání smrti, nebo aspoň Francouzské spojky, ale ono je tady podobných evropských a amerických krimi a thrillerů spojeno dohromady povícero (včetně Manna), takže jsem v každém záběru jeden z těch filmů viděl, a ne že by mi to přišlo povedené. Popravdě, jestli tohle vzniklo v roce 1989, tak to nemohlo zaujmout ani brutalitou. Btw, přišlo mi nelogické, že knírače nestřelil taky. (05.05.2023)

Tenhle film jsem měl zapadlej mezi dalšími ve chci vidět. Připomněla mi ho až diskuze VRK. A tak jsem konečně režijní prvotinu Takeši Kitana zkouknul. Jde o příběh policajta Azumiho kterej nejde pro ránu daleko. Poté co je zbaven odznaku už mu nebrání vůbec nic aby ve svých praktikách při záchraně své sestry zašel ještě dál než doposud. Film má svoje tempo i styl vyprávění který nemusí sednout každýmu. Já jsem měl ale pro Takeši Kitana(ať už před nebo za kamerou) vždycky tak trochu slabost takže při rozhodování mezi 3-4hvězdami se přikloním k té vyšší variantě. Tudíž slabší 4hvězdy. (18.06.2024)

Kitano rozehrává akční dramatickou kriminálku na jedné straně, na druhé straně sondu do duše policajta o jehož povaze se dá jen stěží přemýšlet ... protože je to prostě Kitano. Policajt, který se nesere s ničím a nikým a to absolutně a doslova! Jeden z největších tvrďáků v akčních filmech všech dob. Nevypočitatelný, chladný, chvílemi spravedlivý, chvílemi nespravedlivý, drsný a brutální. Jeho postava dá do držky naprosto každému a i když proti němu ve filmu stojí pěkná banda grázlů v čele s ujetým sadistickým nájemným vrahem, člověk i tak přemýšlí, kdo z těch dvou je ujetější ... Film má neuvěřitelně pomalé tempo vyprávění (jak je u Takeshiho zvykem), které ale nedráždí, ale baví, pokud jste na jeho filmografii zvyklí. Po více jak polovině filmu, kdy je jeho postava zbavena statusu policisty se překvapivě a náhle rozpoutá ultradrsné peklo, které vám vyrazí sanici a rozfláká ji o stěnu pokoje. Ostatně podobně jako Takeshi většině svým nepřátelům. Absolutní skvost! (30.12.2008)