Milenci ze severního pólu

Les Amants du cercle polaire tento film je proste krásny a bez toho aby som dal spoilery (na konci jeden proste dám) sa jeho krása nedá tak ukázať, ako by som chcel. Mám rád filmy, v ktorých sú krásne zábery, ktoré niečo znamenajú a nie sú len bezduchou ukážkou toho čo sa vo filme deje. A v tomto filme proste sú krásne zábery a najkrajšia na nich je symbolika pretože niektoré zábery a teda niektoré obrázky (scény) proste ukážu niečo na čo netreba slová a takéto inšpiratívne filmy mám najradšej. Jediné čo sa mi nepáčilo bol koniec, ale čo sa dá robiť, ak mal byť koniec tiež umelecký a nie nejaký trápny, asi tvorcovia nemali na výber, alebo ak mali tak proste si zvolili toto a ja som to musel "zožrať" tak ako to bolo. Najviac sa mi páčila láska a vyjadrovanie lásky medzi dvoma hlavnými hrdinami a tiež hravosť, ktorá medzi nimi bola. V celom filme je "hravosť" a to sa mi samozrejme páči. A teraz to čo sa mi najviac páčilo a to je SPOILER ALERT Keď žena ležala vo vode a on do nej vletel lietadlom to bola pre mňa neopísateľná krása KONIEC SPOILERU. (01.05.2016)

Sex a Lucía bylo moje první setkání s Julio Medemem. Byl to zážitek, který si stavíte na piedestal, a o jehož síle a účincích máte potřebu předsvědčovat i ty, kteří ho tam stavět nebudou, jenže je to taková přesila pocitů a k tomu TAK jiná. Přesto jsem s Milenci ze severního pólu znovu vstoupila do téže řeky, do Medemovi řeky, řeky snů, návratů v čase, symbolů, kruhů, náhod, nehod .... A pak, že to dvakrát nejde. (11.02.2006)

Krásný film, který se mi velmi líbil. Představitelé ústřední dvojice postav, Otty a Any, jsou výborní a jejich vysoce nepravděpodobný příběh je vyprávěn sympatickou formou, která střídá pohledy obou postav - to je jedna z hlavních předností tohoto snímku, Při sledování jsem se ovšem nemohl ubránit dojmu, že jsem zatím od Medema neviděl žádný další film, který by se mi líbil tak jako SEX A LUCÍA, který stále považuji za režisérův nejlepší film (a jeden z mých nejmilejších filmů vůbec). Je to právě téma sexu, ve kterém podle mě Medem exceluje - nevybavuje se mi jiný současný tvůrce, který by v současné protivně přesexualizované filmové produkci dokázal s takovým umem na filmovém plátně sugerovat autentický a intimní zážitek ze sexu - na tomto poli je pro mě Medem králem, který nemá konkurenci, a k jehož filmům mám z tohoto důvodu velmi blízký, skoro až niterný vztah. Škoda, že MILENCI ZE SEVERNÍHO PÓLU se tomuto mistrovství jen blíží - scéna, v níž Otta potají v noci navštíví Anu v jejím pokoji, je však úchvatná, a tvoří jednoznačně vrchol celého filmu. O to víc zamrzí, že zbytek filmu tak dobrý není, a ze zvláštního závěru jsem vyloženě zmatený. Jak chápat onen dvojznačný konec? Kdo to ví, odpoví... (28.12.2014)

Čím déle nad některými filmy přemýšlím, tím mi přijdou lepší. U Milenců tomu bylo naopak. Hrdinové buď milují, nebo nenávidí, nic mezi. Jejich jednání řídí afekty. Medem se ve velkých emocích vyžívá. Jako by mu nepravděpodobnost situací, do nichž dvě zamilované loutky dostrká, činila až opojnou radost. A tak přidává další a další „osudová míjení“ a zbytečně své obsahově banální melodrama natahuje. Jednotlivé chytré nápady nezastřou nedotaženost celku. Finální zvrat je neskutečně nucený, jen aby pan režisér šel za každou cenu proti očekávání a uměle dílu dodal hloubku. Přirozeněji by přitom působila právě onu tuctová varianta. Líbilo se mi, jak jsou Milenci natočení, ale zase ne tolik, abych přivřel oči nad jejich obdivuhodnou prázdnotou. 70% Zajímavé komentáře: Bluntman, Radko, jojinecko, Arbiter (15.11.2010)

On a ona. Vyprávění, které se pohybuje na pomezí standartní dějové linie a flashbacků, umně namíchaných do jediného plynulého celku. Souvislosti mezi vším, na každém kroku. Otto a Ana se stávají sourozenci poté, co Ottův otec pojme za ženu Aninu matku. Mezi nimi je ale něco jiného. Nikdo to neví, protože v jejich rodině se příliš otevřenosti nenosí (Otto neví, kde pracuje jeho otec; později otec neví, kde pracuje Otto). Otto je fixovaný na matku, ale citovou náplastí se mu stává Ana, která v něm vidí reinkarnaci zemřelého otce. Když matka umírá, odchází ode všeho pryč. Stává se pilotem, neboli tím, co měl od dětství nejvíce fixované ke svému jménu; létá daleko na sever. Ana prchá za polární kruh, který se jim stal určitým středobodem existence. Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti. Některá dějová odhalení se zdají být zbytečná, přesto se z nich těšíte - viz celá linie s německým pilotem a rodinnými souvislostmi. Scénář je jedním velkým řetězcem drobných překvapení, setkání i míjení se, uzavírajících se kruhů, přičemž poetika "beze slov" se k závěru stává jedním velkým tragikomickým kolotočem. Film mi slzy v očích nezanechal, ani mě nijak zvlášť emocionálně nedrtil, přesto pro svůj obsah i zpracování zůstává velkým zážitkem. Jo - scéna v prodejně s kupováním srdce je dokonalá. (08.11.2008)