Milenci ze severního pólu

Palindrom!? Začátek, tj. dětská pasáž je velmi slibná a výborně poskládaná. Postupně ale podle mě ztrácí film dech a vnitřně se vyčerpává. Chybělo mi nejspíš podrobnější prokreslení postav a jejich motivů. Záměr filmu je zřejmý, ale řekl bych, že scénář nebo režie v tom moc tlačily pilu. K pozitivům jistě patří herecké výkony, zejména dětských hrdinů a kamera. (29.11.2010)

Čím déle nad některými filmy přemýšlím, tím mi přijdou lepší. U Milenců tomu bylo naopak. Hrdinové buď milují, nebo nenávidí, nic mezi. Jejich jednání řídí afekty. Medem se ve velkých emocích vyžívá. Jako by mu nepravděpodobnost situací, do nichž dvě zamilované loutky dostrká, činila až opojnou radost. A tak přidává další a další „osudová míjení“ a zbytečně své obsahově banální melodrama natahuje. Jednotlivé chytré nápady nezastřou nedotaženost celku. Finální zvrat je neskutečně nucený, jen aby pan režisér šel za každou cenu proti očekávání a uměle dílu dodal hloubku. Přirozeněji by přitom působila právě onu tuctová varianta. Líbilo se mi, jak jsou Milenci natočení, ale zase ne tolik, abych přivřel oči nad jejich obdivuhodnou prázdnotou. 70% Zajímavé komentáře: Bluntman, Radko, jojinecko, Arbiter (15.11.2010)

LFŠ 2008 Medeme, Medeme, kdy už konečně natočíš soběstačný film, ve kterém by sis nezkoušel, co všechno si můžeš ještě dovolit, a neexperimentoval tak s rytmem vyprávění, s žánry či s vyprávěním samotným? "Vyprávíš" o milostných vztazích a lásce, jenže jsou to všechno hrozně chladné konstrukce, formalistické hříčky, které, pokud sje divák prokoukne, záleží na tom, nakolik na ně přistoupí a nechá se vést filmem. Zde bylo těch alibistických náhod a podbízivého humoru na mě až příliš a přestože okázale ironizuješ žánr romance a dramatu, přestože skládáš osudový příběh a měníš optiku vyprávění, nejsi dobrým meta-vypravěčem a ani meta-žánrovým experimentátorem, ale ani dobrým vypravěčem a žánrovým řemeslníkem. Neznáš míru, své filmy natahuješ, snažíš se o obecně platnou výpověď, ale experimentátorství a ani žánrové hájemství Ti to nedovolí, a libuješ si v kýči, přestože se pokoušíš o umění. Nehodlám Ti to dlouho "žrát" a nepodarek SEX A LUCÍA dokazuje, že jsi jednou - konečně! - musel narazit. (02.08.2008)

Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. (21.03.2008)

Medem tady příběh vypráví netradičním a opravdu hrozně zajímavým způsobem, kdy střídá pohledy na situace, potažmo životní období dvou hlavních postav v podobě nevlastních sourozenců, jednou ukáže pohled Otta a podruhý Any, ale nedělá to a nestřídá to nějakým robotickým způsobem, ale vytváří z toho skoro až umělecký dílo, působí to dokonale a režijně geniálně, nicméně tohle mu vydrží zhruba do poloviny filmu, pak mu hlavní postavy dospějou, oddělí se a jemu nezbyde nic jinýho než už jen vyprávět dva oddělený na sobě moc nezávsilý příběhy, už to nepůsobí tak geniálně a prostě to celý uvadá, z čehož nevytrhne ani konec, kterej se snaží tohle celý uzavřít jako geniální příběh, kterej v sobě schovává daleko víc než se zdá, což se mu daří, ale tak nějak to pocitově vyzní doprázdna. (12.07.2009)