Vacas
Cows
Režie:
Julio MedemKamera:
Carles GusiHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Emma Suárez, Ana Torrent, Carmelo Gómez, Karra Elejalde, Pilar Bardem, Kandido Uranga, Ramón Barea, Aitor Mazo, Carlos Zabala, Miguel Ángel García (více)Obsahy(1)
Film zachycuje tři generace dvou sousedících rodin, žíjících v malé baskické vesnici a ukazuje nám tak obrovskou rivalitu mezi rodinami Iriguíbel a Mendiluze. V první části se ocitáme na zákopech v období třetí karlistické války v roce 1875. Mladý muž Manuel Iriguíbel, zastrašen hrůzami bojů a nechutí bezdůvodně střílet lidi, je zraněn a v domnění, že je již mrtev, je ostatními vojáky naložen na vůz s mrtvými. Při strastiplné cestě, se probere z bezvědomí, jeho jediným svědkem „obživnutí“ a následného opuštění vozu, se stává kráva. Příběh se přesouvá do roku 1905, kdy stejný muž tráví čas malováním krávy, pozorujíc své tři vnučky. Synové obou rodin (Juan a Ignacio) jsou vyprovokováni k souboji v přetínání kmenů, a proto se rivalita prohlubuje ještě více. Na oba soupeře se uzavírají sázky a lítý boj může začít. V příběhu se objevují i záchvěvy lásky, které Juanova sestra Catalina nezvládá uchovávat v tajnosti a tiše Ignacia pozoruje v lese při tréningu na souboj. Tím také začíná milostá aféra mezi nimi, která nakonec vyvrcholí početím Perua. Na scénu nastupuje rok 1915 a s ním nastává i stěhování Perua do USA. Poslední zachycení života baskické rodiny je z roku 1936, kdy se Peru vrací do místa rodiště jako válečný fotograf. Režisér snímku byl v roce 1993 oceněn Goyovou cenou. (_Berunka_)
(více)Recenze (44)
Režisér se snaží zachytit poměry na vesnici Guipúzcoa na přelomu 19. a 20. století, což se mu daří. Vyprávění bylo uvěřitelné a já neměla problém pobíhat v mysli po lukách a kopcích, nacházejíicích se v zeleném srdci Španělska. Ve filmu se prolíná historie země s baskickou kulturou a tvůrci nás seznamují s jednotlivými lidskými charaktery . Možná tak chtějí poukázat na samostatnost, o kterou Baskové už tak dlouho bojují, na jejich rozdílnost od ostatní části Španělska. Nádherné vypodobnění přírody, lehce plující příběh, u něhož mi délka filmu padla jako ušitá a krávy, které vše jen němě pozorují. Nechybí ani symbolika, která provází film od začátku do konce, z níž mne asi nejvíce zaujalo zachycení na první pohled mrtvého stromu. Příběh není nijak náročný, stačí se jen pohodlně usadit a nechat se unášet tóny dopadajících seker na dřevo. ()
Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). ()
Uf, to byl pomalu normálně že horor! Vedle číhajícího zla v podobě lesního zvonku s kyvadlem a sekyrou je k závěru zesilněná romantická linka působivým protikladem. Jako vyloženě symbolický se mi však jeví v první řadě mohutný slamený strašák, ve větru kroužící na louce na jedné noze a s nabrušenou kosou k tomu – vystihuje i atmosféru celého filmu, který už od počátku v sobě kombinuje kouzelnou poetičnost s jinak až nepříjemným naturalismem a šílenými ponurými běsy vybraných obyvatel či společenské situace v pozadí. Působivě natočené, občas pocitově těžší na ztrávení, jedním dechem však musím dodat, že jsem se od této časově rozsáhlé rodinné ságy podané v hutně zpracované zkratce ve 96ti minutách nemohl odtrhnout. Jsem skoro jako ten americký fotograf v závěru... jenom takový host, který se ocitl (tedy doslova) v té španělské vesnici. „Jsem neutrál...“ , co se jen dívá, kdyžtak si občas něco zaznemává, ale zážitek z oné podívané byl určitě dost silný. Osobitě pak pokud jde o soutěž s kácením tlustých dřevených polen na rychlost. Ještě mě na margo zaujalo, že Julio Medem (s jehož tvorbou to bylo moje první setkání) si natočil tyhle Krávy ve stejném roce, jako i Karel Kachyňa tu svou Krávu... [75%] ()
Dvě rodiny, které se z neznámých příčin zrovna nemusí, dva domy v kopcovité krajině a odvěká rivalita. Medem klade důraz na sepětí s rodnou půdou a vytváří vlastní "malou" verzi "velkých" historických fresek, jež na příbězích obyčejných lidí, často rodinných klanů, ukazují dějiny, proměny světa a myšlení. KRÁVY jsou jasným důkazem k toho, že velký příběh lze natočit intimně, jednoduše a s potřebnou dávkou magicko-realistického nadhledu, který těmto příběhům - jak ukazuje Juraj Jakubisko v Tisícročné včele - dokonale svědčí. ()
Bylo by to funny, mít v TOP 10 Krávu i Krávy. Ale to se nestane. Měl jsem k tomu výhrady od prvopočátku a postupně jsem se v nich jen utvrzoval. Nelíbil se mi totožný představitel pro roli děda, otce i syna, nelíbil se mi styl vyprávění, nelíbila se mi poetika tohoto filmu (který mi evokoval Jakubiska, na něhož to ale nemělo ani zdaleka). Bylo to prosté, přitom poměrně zmatečné. Škoda pro mě, moc jsem se na to těšil. ()
Reklama