Ošin

Musím se přiznat, že Inagaki Goróa jsem tu málem nepoznala – to je největší překvapení filmu. Příběh malé Ošin v Japonsku velmi dobře znají, přece jen pochází z jedné nejdelší a nejsledovanější asadory, která v u nich byla v ranních hodinách vysílána. Ocitáme se v temné době, těsně po válce s Ruskem. Velká města se pomalu blížila vzhledem, zařízením i obyvateli západu, ale na venkově se stále žilo v duchu feudalismu. Sedmiletá hrdinka Ošin, perfektně zahraná Hamadou Kokone, je vyslaná pracovat do cizí rodiny, aby doma nebyla přítěží, a zároveň aby se měla lépe. Což se moc nezdaří. Naštěstí na její cestě za poznáním, že ženy jsou velké bojovnice a dřou o sto šest nikoliv pro sebe, ale pro ostatní (manžela, děti, …), potkává i zajímavou postavu dezertéra, který jí chvilku osvítí život. Bohužel tato epizodka nemůže dopadnout dobře, neboť by to v tomto filmu bylo nepatřičné. Určitě je to zajímavý náhled na japonskou společnost na začátku minulého století. Je to špinavé, s nářečím, nespravedlností, ale i se záchvěvy "starého" Japonska, například v podobě Tanimury Naky (babča, které přijme Ošin na práci v polovině filmu); ještě zavání samurajskými principy a moudrostí. Určitě proto nebude náhoda, když dezertér předčítá Ošin z knihy Nacume Sósekiho Jsem kočka (Wagahai wa neko de aru). Trochu složitější film, s jednoduchou zápletkou, ale smrdí japonskostí, až může být pro západního diváka, který o Japonsku nic nevím, nebo ví, ale jen málo, velmi těžce stravitelný a hlavně v něm bude velmi složitě hledat "něco víc". Možná by nebylo od věci si něco nastudovat a film si pustit, určitě dostane nový rozměr. Bez znalostí to bude jen film o holce, co to má těžký. (19.04.2014)

Kdybych měla rozdávat Oskary za herecký výkon, tak malá Kokone by ho v každém případě dostala. To byl neskutečně nádherný výkon, nehledě k faktu, že se z obrazovky téměř vůbec nehnula. Podmínky v kterých musela pracovat a proč, byly pro mě neuvěřitelné. Všechny ty anabáze, kterými si musela projít, tak si myslím, že jiný by klesl nejen na duchu, ale i na těle, když vezmu v úvahu, že rýže byl už pro Ošin luxus. Ovšem pro ní byla každá situace výzvou, s kterou se rvala, co jí její dětské tělíčko i mysl dovolilo. Moc se mně líbil i její vztah k matce nebo k Šunsakovi, ale co jsem maximálně ocenila, byly doslova dechberoucí záběry kamery. To byla vizuální pochoutka. Jinak jsem měla pocit, že se tam neustále myla podlaha, nosily džbery vody a košťata museli zřejmě dennodenně fasovat nová, podle toho jak často jsem je viděla zametat, ale to je jen malý, úsměvný postřeh v tomto jinak dramaticky smutném příběhu. Je to silný příběh o síle ducha malé Ošin, který rozhodně ráda doporučím. (13.08.2014)

Na festivalu Eiga-Sai mi to sice nevyšlo, ale i tak po zhlédnutí v domácím prostředí nijak nelituji. Snímku sice chvilku trvá, než diváka vtáhne, ale kvalita má vzestupnou tendenci a nakonec tento drsný a smutný příběh pojednávající o těžkém údělu nejen chudých japonských žen na počátku 20. století zaujmout zvládá poměrně dobře. Působivé a tvrdé zpracování chudoby, zoufalosti, předsudků, pravidel, společenských vrstev, přizpůsobení se okolnostem a přijmutí osudu. 73% (09.02.2020)

Príjemná tradičná japonská atmosféra a taktiež pôsobivé prostredie, kde bol dej príbehu zasadený. Ale po dejovej stránke ma to žiaľ akosi nenadchlo a tej drámy v tom bolo naozaj máličko. Skôr sa mi páčili tie medziľudské vzťahy a to ako sa Ošin snažila za každú cenu byť užitočná, aby tak nesklamala svoju rodinu. Takže tak. Forma výborná, no dejovo čistý priemer. A ešte zvlášť vzdávam poctu úžasným kostýmom a postavám, najmä v tej poslednej fáze, keď pracovala v tom mestečku. (09.06.2014)

V jádru silný drama o strastiplným úseku dětství jedný malý holčičky, který ukáže leccos z těžkýho života chudých japonců na počátku 20.století (obzvlášť těch nejmenších). Události ve filmu podle mnohadílnýho seriálu působí malinko zhuštěně. Ovšem hlavní dětská představitelka předvádí na svůj věk fantastickej hereckej výkon. 3,5* (25.02.2024)