T2 Trainspotting

Zbytečný návrat. Utopené v nostalgii, neschopné se posunout a přitom neochotné uspokojit alespoň poctivým nášupem toho samého - o sofistikovanost se scénář pokouší výpustkou všeho, co bylo zábavné. Druhý Trainspotting působí jako imitace sebe sama, neživá věc, která unyle pohazuje trademarky a pomrkává, ale nezačne nic říkat. Důležitější jsou odkazy na jedničku než děj. Opravdu mi má stačit film o tom, že krize středního věku je ještě o kus tvrdší, když jste nula? Hyperaktivní režie Dannyho Boylea, kdy je každý záběr napěchovaný nápady, tentokrát nestačí. Jde prostě o prázdný, nekonečně dlouhý film. (14.02.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)

Asi bych měl být přísnější, ale mám pocit, že (reálně) to o moc lépe zpracovat nešlo. Dějově už to samozřejmě není taková atomovka jako předchůdce, ale v podstatě všechny ostatní jeho stěžejní devizy najdeme i zde - se svými rolemi dokonale sžité herce, Boyleovu zběsilou videoklipovou režii a správně řízný rozmanitý soundtrack, dodávající scénám kýženou atmosféru a energii. A nakonec vlastně i nějakou tu (nenásilnou) reflexi dnešní doby. Míra nostalgie, melancholie a sentimentu je na velmi snesitelné úrovni, vtipných, zábavných a silných scén nabízí T2 rozhodně nadstandardní počet (hodně z nich je kupodivu věnováno Spudovi). Určitě nelituji, že tenhle sequel vznikl. A už vůbec ne toho, že jsem ho viděl, přestože síly a filmově-historického významu svého předchůdce (podle očekávání) nedosahuje... 70 % (18.02.2017)

Trainspotting byl jako naskakování na rychlík, který nikam nejede. T2 je jako čekání na vlak, který už dávno ujel. Že tuhle marnou nostalgii a zacyklenost film tematizuje jako jeden z hlavních prvků zápletky a nových osudů starých postav, pokládám za polehčující okolnost, ne za vykoupení a kvalitu. Je to jako sedět dvě hodiny s vyžilým týpkem, který šťavnatě vykládá o tom, jaká to v devadesátkách byla jízda. Posloucháte, ale na konci jste rádi, že ho (snad) už nikdy neuvidíte. (14.02.2017)

Čím míň toho víte, čím míň si toho pamatujete, tím víc si to užijete. Jako by si fandové ani nechtěli připustit, že dvacet let uteklo jako večer na heráku, skéro hraje druhý housle a Edinburghu vévodí spíš korporátní vázanky a domácí cookies. Danny Boyle to vzal za správný konec, a tak si Renton žádá o evropský granty a Begbie vychovává svého syna. Tak krásný film o otcovství, zodpovědnosti a dospělosti tu prostě dlouhé roky nebyl. Co když už je vám 47 let a jediný, co můžete dělat, je vzpomínat na to, jaký jste tehdá byli bouráci. Nic naplat, čeká nás to všechny. Jo a šedesátiletý Danny Boyle se definitivně utrhl ze řetězu a T2 Trainspotting je konečně synergií všeho, co kinematografii přineslo 21. století. (19.02.2017)