Popelka

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

Nie som nejaký veľký fanúšik klasických disneyho animovaných muzikálov, zrejme preto, že jeho cartoon zvieratká mi nie vždy pripadajú tak úplne roztomilé. Podobne je to aj v prípade Popolušky, kde som sa po 15 minútach obával, že sa film nerozbehne a celý čas nám budú iba spievať. Našťastie sa to rozbehlo, a čuduj sa svete presne tak, ako príbeh poznáme, iba so zopár kozmetickými úpravami. Ich sledovanie a porovnávanie s Vorlíčkovou klasikou predstavovalo pre mňa ten najväčší pôžitok z filmu. Tri oriešky chýbajú, ale máme tu napríklad rovnakú scénu s otáčajúcimi sa hlavami stráží pri príchode Popolušky na hrad. Táto verzia sa venuje iba hlavným postavám, chýbajú väčšie scény, kde by boli aj iné postavy, napríklad na bále tu máme iba siluety a rozpráva len ústredný pár. Dnes by to bolo natočené úplne inak. Film je to veľmi milý a rýchlo utečie, takže spokojnosť. (24.12.2012)

Plné hodnocení dávám ve spojení s nezapomenutelným zážitkem z dětství, kdy jsem film viděl v kině. Nyní po letech bych možná jednu hvězdu ubral, jelikož Popelka se v mém pohádkovém TopTen dostává až za Sněhurku a Šípkovou Růženku. Animace je opět bezchybná, výtvarná stránka precizní, jak bylo a je u Disneye zvykem. S odstupem času mi ale trochu vadilo příliš mnoho myší na placu. Film by se měl jmenovat spíše: Myšáci, myši a...Popelka. Scény, které mě nadchly kdysi i nyní: Popelka v mýdlových bublinách, čarování kouzelné kmotřičky a tanec s princem. A neměl bych zapomenout ani na šití šatů pro Popelku. Ta je opravdu krásná, její sestry nechutně ošklivé a macecha, nu, ta si nezadá s královnou ze Sněhurky ani se zlou vílou ze Šípkové Růženky. Jsou-li v Disneových filmech ženy zlé, pak zlo z nich čiší doslova mrazivé. Na rozdíl od dvou jmenovaných pohádek v této nedojde k viditelnému potrestání macechy a jejích dcer. Nesmrtelný příběh v kouzelném podání ale příliš nezestárnul a je příjemným zážitkem i dnes. (11.09.2012)

Animovaná Popelka z roku 1950 od Disneyho nikdy nebyla můj oblíbený film. Jako klukovi v dětských letech mě byly nějaké princezny ukradené a to, že fakticky Popelka není princezna, mi bylo šumák. Stále řešila jen šaty, ples a pořád se tam zpívalo. :-) Jako odrostlejšímu divákovi se mi pak daleko lépe trefil do vkusu náš film Tři oříšky pro Popelku a to z mnoha důvodů, které sem není potřeba vypisovat. Nedávnou jsem se na animovanou Popelku z roku 1950 podíval znovu… s dcerkou. Jí se to samo líbilo a já se opět utvrdil, že to není nic pro mě. Nezachránily to ani vedlejší postavy a zvířata. Ukřičené myši mi k srdci nepřirostly a všemožná poletující ptáčci (v botech?) mě taky neobměkčili. Z mého dříve klučičího, teď dospělého a lehce cynického pohledu, by to bylo tak na dvě hvězdy, ale přivřu oči, vezmu v úvahu stáří filmu a úspěch u cílového publika (dcerka) a přihodím i tu třetí malou hvězdu. (22.09.2023)

Pre mňa so Snehulienkou najkrajšia Disneyovka. Dokonca sa mi viac páčila ako 3 oříšky pro Popelku. Možno aj preto, že Popelku som videl už 100x :-D A úžasná zábava - najlepší bol otec mladého princa - takého cholerika som ešte nevidel. Veľmi pekné piesne a príjemná hudba. Myšky tomu dali navrch, len mi bolo trochu ľúto toho kocúra. A Popoluška krásna ako obrázok... (10.01.2009)