Případy 1. oddělení - Série 3

Bývalý kriminalista a ředitel oddělení vražd Josef Mareš své četné zkušenosti využil i jako konzultant i scenárista. Právě Mareš tak stojí za seriálem Případy 1. oddělení i spin-offu s názvem Devadesátky. V těchto seriálech Mareš čerpal ze svých dlouholetých zkušeností a i když se na českých televizních kanálech za poslední roky roztrhl se seriálovými kriminálkami pytel, i díky autentickému přístupu, schopnému tvůrčímu uchopení i silným hereckým výkonům zvládali Případy 1. oddělení na trhu českých kriminálek vyčnívat. Každá cesta má ovšem jednou konec. 3. série Případů 1. oddělení tak funguje jako vyvrcholení příběhů Tomáše Kozáka, Martina Pražáka, Petra Anděla či Josefa Korejse, kdy i tentokrát není důležitou součástí příběhu pouze vyšetřování různých případů, ale též to, co se děje za oponou vyšetřování a jak to celé zvládá ovlivňovat vztahy na pracovišti.  Od 2. série již uběhlo pár let, kdy se mění i stav na policejním oddělení. Nutné je rázem brát důraz i na vztah s veřejností, politická korektnost drží jisté policisty krapet na uzdě, přichází mladé posily, kterým jistí ostřílení veteráni nemohou přijít na jméno a dochází i k modernizaci, která je pro staré vlky krapet nepřekousnutelná. V rámci 13. epizod 3. série se tak nejen vyšetřuje několik různých případů, ale především v zákulisí graduje příběh, po jehož závěru nemusí zůstat kámen na kameni.  Za režií 3. série stojí Peter Bebjak a Michal Blaško, kdy má Bebjak již zkušenosti nejen s Případy 1. oddělení, ale i s kompletními Devadesátkami, Michal Blaško poté střídá Dana Wlodarczyka, který s Bebjakem střídal v práci na předchozích dvou sériích. Bebjak i Blaško poté odvádí nadstandartní řemeslnou práci, kdy síla 3. série Případů 1. oddělení i tentokrát lpí ve snaze o maximální autentické pojetí, které v jistých momentech působí až dokumentárně.  Síla scénáře, kterému i tentokrát s Marešem pomáhal Jan Malinda, tkví nejen v autentických zkušenostech, ale také vtahujících dialozích, kterým někdy nechybí černý humor, někdy zase trefné hlášky, které vyvolají úsměch od ucha k uchu a někdy k vyhroceným konfrontacím, především v těch momentech, kdy se napětí v druhé polovině seriálu ohledně změn v policejním systému stupňuje a stupňuje. Dle očekávání poté platí, že jistý kriminální případ je zajímavější, jistý zase o krapet méně, v průběhu 3. série si ovšem Případy pořád zvládají udržet vysoce nastavenou laťku, kombinovat mrazivou atmosféru s humornými odskoky a především skutečně představit poctivou policejní práci. Mareš přitom nutně nemaže med na pusu předobrazům sebe ani svých kolegů, u 3. série ostatně není možné oprostit se od kritiky vůči vývoji fungování policie, především vůči osobě jménem Radka Drexlerová.  S odstupem nejvíce vtahující záležitostí je dvojdíl Taxivrah a Tramvaj, nejsilnější emoce poté probíhají ve dvou závěrečných epizodách. Ondřej Vetchý či Filip Blažek dávají do rolí Tomáše Kozáka a Martina Pražáka všechno, nejvíce je ovšem radost sledovat Miroslava Hanuše, který si svého Korejse vychutnává. Sám Hanuš prohlásil, že scenáristé udělali z Korejse zápornou postavu omylem, v této epizodě se poté Korejs nachází v krapet jiném postavení, kdy jeho postava do velké míry časem vyvolává otázky, Hanuš má zároveň šanci předvést své komediální nadání a jeho postava ve finále má víceméně hořkosladký konec.  Nové posily v podobě Juraje Loje a Barbory Bočkové vlastně kdovíjak velký dojem zanechat nedokážou, zamrzí, že ne všichni členové stary párty mají šanci úplně zazářit, kdy je především odstaven Víťa Sršen v podání Miroslava Vladyky. Radost naopak udělá návrat Václava Plíška v podání Boleslava Polívky, kdy návrat jeho postavy zvládne zajímavě načrtnout motiv o tom, jak se vysloužilý kriminalista vyrovnává s odchodem do důchodu. Srdce poté definitivně zaplesá při jednom napojení na zmíněné Devadesátky, kdy jeden moment naprosto funguje i přes fakt, že v jedné stěžejní scéně nepadne ani slovo. Napojení na Devadesátky v tomto případě vůbec není na silu, naopak působí jako schopné napojení do kontextu vyprávění a nastavuje jednu uspokojivou odpověď, ze které hřeje srdce ještě hodně dlouho po semifinále celé 3. série.  Je radost vidět, že i přes velký úspěch původních 2. sérií nepůsobí 3. série jako sázka na diváckou sledovanost a je z ní pořád cítit ten správný cit. 3. série přitom prapůvodně vůbec nemusela vzniknout, za jejím zrodem stojí hodně přesvědčování, kdy podmínkou bylo, že je 3. sérii skutečně poslední jízdou. A nutno říci, že v součtu přeci jen uspokojivou. Pořádně vtahující sice začne 3. řada být až zhruba od poloviny a chvílemi možná stojí za úvahu, zda se seriál příliš věnuje rozpadu policejního systému na úkor samotného vyšetřování klíčových případů, při přihlédnutí ke kvalitám kriminální seriálové lokální konkurence je ovšem nutné si i třetí série Případů 1. oddělení řádně považovat.  33 případů 1. oddělení se bude ještě hodně dlouho řadit na vrchol kriminální seriálové tvorby v Česku, kdy v tom pořád hrát primární úlohu i zapojení samotného Mareše, nebylo by ovšem moudré nedocenit i ostatní tvůrce, kteří především v závěrečné epizodě servírují pořádnou emocionální tečku, která slouží jako bravurní zazvonění zvonce. Člověk by si vlastně mohl snadno zoufat, že podobných kriminálek u nás nevzniká více, o to snadnější je ovšem poté vážit si kvalitativně neobvyklých záležitostí v rámci nabídek českých televizí. 3. série Případů 1. oddělení opět zvládne vyvolat pocit, že v něčem mají ty koncesionářské poplatky přeci jen pořád smysl. Snad podobný pocit zvládne vyvolat i minisérie Docent, kdy Jiřímu Strachovi scénář opět vytvořilo duo Mareš a Malinda a člověk si opět nebude muset nutně zoufat, že dříve bylo lépe...... (29.11.2022) (méně) (více)