Případy 1. oddělení

Filmařsky natočeno nadprůměrně, až na roztěkanou kameru, to už snad není ani postmoderní, jak je to otravné. Scénář, detaily, uvěřitelné herecké výkony, určitá syrovost, lokace, to vše je dobře. Ale netuším, zda je dobře, že jsou zde policajti za pitomce, a to má jít pěkně prosím o 1. oddělení! Starý a zkušený kriminalista, který už podobné případy řešil, nemá ani poradní hlas, dva detektivové se mezi sebou hádají, kdo je vrah, místo, aby si prošli fakta, a když se policisté dozvědí, že je v bytě možné vraždy nově vytapetováno, ani je nenapadne hledat možné důkazy pod tapetami. Kde je tým techniků, proč sem nenaklusal hned v úvodu se svými infračervenými lampičkami a neprohlédli třeba gauč? Proč se zkoumá odpad umyvadla, ale ne odpadkové koše? Apod. Pokud bych však měl hodnotit uvěřitelnost typů a vztahů na služebně, pak bych musel dát plný počet. (06.01.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)

Hodně mužská záležitost, až lehce mačistická: muži pátrají, muži se perou mezi sebou, soupeří s vnějším světem a ti dobří z nich pak vítězí. Ženy mají roli pouhé stafáže: jsou nejčastěji oběťmi, hysterickým nebo otravným pozadím. Výraznější ženské role jsou jen tři: mluvčí, která občas povlává na tiskovce, tváří se zarputile a když má štěstí, tak v některých dílech pronese i jednu celou větu. Státní zástupkyně, která občas policistům vyhoví, ale občas je prudí. A vlezlá novinářka, která nechtěně způsobí svému milenci velké patálie a on ji pak sprostě zradí. Seriál to nepodává tak, že se jí tím pomstí, ale skoro to tak vypadá. ___ Ostatně vykreslení novinářů je zkarikováno šíleným způsobem. Jasně z toho vysvítá těsná spolupráce autorů s reálnými policisty, kteří mají takový strach z médií, že je zobrazují jako téměř démonickou říši, jejímž cílem není nic jiného, než co nejsprostějším způsobem ničit čestné a pracovité muže zákona. _____ OK. Tenhle druhý plán seriálu je nepříjemný a myslím, že i nebezpečný. Když ale vezmu seriál jako kriminálku, tak je vydařená. Jednotlivé příběhy, inspirovány skutečností, jsou věcné, reálně je popsaná práce kriminalistů (spíš hledání v archivu a kombinování zkušeností s kriminalistickými metodami než nějaké zběsilé akční scény). Soukromých záležitostí detektivů je naštěstí ukázáno jen pomálu. Charaktery jednotlivých postav jsou zajímavě a přitom jednoduše vykreslené, nezatěžují seriál přílišnou psychologizací. Vydařené jsou i spojovací linky proplétající se každou ze sérií – v první pátrání po zrádci, ve druhém boj o moc. Dobré herecké výkony a neošizená výprava tohle povyšuje nad průměr české televizní tvorby. (16.11.2017)

Z české televizní tvorby jsem už roky velmi otrávená, až tak, že mi Případy 1. oddělení během své televizní premiéry utekly. Díky výbornému hodnocení tady na Čsfd jsem seriálu ale dala šanci a musím říct - wow. Sebevědomě napsané, autentické a herecky bravurní (všichni z týmu jsou velmi fajn, ale moji oblíbenci jsou Bolek Polívka a Petr Stach). Seriálu samozřejmě ohromně pomáhá, že vypráví o skutečných případech a popisuje opravdovou práci policistů. Díky tomu se tak musím pánům z opravdového 1. oddělení poklonit - jejich práce opravdu není jednoduchá a vypadá to, že jsou to profíci na pravém místě. Líbí se mi i to, že se nevyšetřují jen vraždy, ale například i série znásilnění nebo vydírání, což je hodně osvěžující. Přemýšlím, co vytknout... production values nemůžu, protože seriál se opravdu snaží o realismus, takže se jezdí ve škodovkách a policajti sedí v ošuntělé kanceláři. Co by sneslo zlepšení, to jsou postavy hlavních hrdinů - jsou sice charakterově odlišní, ale v jejich osobních životech nedochází k žádným velkým dramatům (což je škoda, protože s tímhle obsazením by šlo dělat hodně). (29.03.2015)

Sympatický seriál, který si na nic nehraje. Nečekejte "Kriminálku Las Vegas" apod., tohle jsou české reálie a současná praxe chlápků, kteří řeší kriminální případy. Znám pár skutečných kriminalistů a po delší době mám dobrý pocit, že vznikl seriál, který toho má dost podobného s realitou. Navíc nenásilně a vcelku vtipně napsané dialogy a obsazení, včetně vedlejších postav. Milé novoroční překvapení roku 2014. Po shlédnutí 4 dílů zvyšuji na pět hvězd, protože to je profesionální práce, režijně dobře vedené, herecky zvládnuté - i malé role, výborná hudba! (13.01.2014)