Případy 1. oddělení

Tak se pan policejní rada Vacátko přece jen dočkal. V našem domácím prostředí konečně vznikl původní seriál z kriminalistického prostředí, který mě mocně bavil, a i když mě tu a tam něčím naštval, nešlo o nic natolik výrazného, abych po tvůrcích plival jedovatou slinu. No, asi to nebude jen pouhá náhoda, že se na režisérské sesli kromě jiných vyskytl i Peter Bebjak, který to má u mě opravdu dobré. Jedním z velkých kladů seriálu bylo pro mě obsazení rolí kriminalistů (to byla radost), dalším byl scénář, který vycházel z reality takovým způsobem, že jsem neměl potíže rozpoznat jednotlivé známé kauzy, přestože se tvůrci snažili lehce mlžit pozměněním jmen hlavních aktérů. Nedostatkem bylo obsazení sprostých podezřelých; pokud byl do takové role obsazen "profláklý" obličej, měl divák o pachateli rázem jasno, když ale tvůrci vybrali neznámou tvář, hořelo to po stránce hereckých výkonů. Já ale chápu, že je to těžké, proto jsem se touto situací nedal příliš rozhodit. Víc mi vadilo to, že se sice podařilo skvěle prokreslit jednotlivé mužské charaktery, ty ženské se scénáristické dvojici až tak přiblížit nepodařilo a například vcelku zajímavá postava kapitána Adély Čulíkové uvízla v obvyklém dilematu práce nebo dítě, a to se mi zdálo přece jen příliš chabé. Ale teď už zase jen rýpu, a byl bych přitom nerad, aby zapadl fakt, že jsem byl vlastně velmi spokojen a jsem rád, že se u nás přece jen občas zadaří. / Poučení: Nabyl jsem dojmu, že je práce kriminalisty oddělení vražd náročnou záležitostí. A ne vždy to způsobují pachatelé. (24.02.2023)

Seriál ma príjemne prekvapil svojou autenticitou, absenciou krkolomných zápletiek a choreograficky dokonalých bitiek. Sústredil sa viac na trpezlivé, praxou overené pátranie po zločincoch a na kvalite mu pridali aj neúspechy a ľudské zlyhania, ktoré sa pri takejto práci nutne vyskytujú. Po zhliadnutí troch sérií upravujem hodnotenie na silné tri hviezdičky. Seriál si udržal vyrovnanú úroveň všetkých dielov. Kriminalistická práca sa nenásilne prelínala so vzťahovými otázkami, ktoré boli neraz výbušnejšie než pekelné stroje. O pozitívach píše väčšina nadšených užívateľov, ja spomeniem aj negatíva, ktorými boli postavy stvárnené Vladykom, Štěpánkovou a Remundovou. Nepochybujem, že neschopáci typu Sršňa existujú, ale skôr prežívajú vo väčších kolektívoch, kde sa stratia. Pri postave Drápovej tlačenie na pílu viedlo k jej nereálnemu skarikovaniu. A Remundová demonštrovala, že herecké vlohy sa dedia iba výnimočne. Skončil seriál, na ktorý sa bude spomínať. Prinajmenšom do doby, keď sa stane zázrak a niekto nakrúti seriál porovnateľných kvalít. (20.05.2016)

Vyšetřování vražd podle skutečných událostí oživené známými hereckými tvářemi, které potěší. Jediné, co mě štvalo a kvůli čemu jsem i na čas sledování seriálu přerušila, bylo vylíčení samolibého šéfa oddělení. Ono to tak asi v reálu může být, že lidi, co jsou u moci, nejsou ani zdaleka tak schopní, jak by měli být a spíš těží ze svých podřízených, ale tenhle mě vytáčel na maximum. Nicméně případy mě bavily, ať už se jednalo o ty medializované (vražda novináře) nebo o ty méně známé, takže sázím spolehlivé 4*, mohli by přitočit další. (09.11.2014)

Českou seriálovou tvorbu posledních let moc nesleduju, ale když jsem si Případy 1. oddělení dal dvakrát a některé díly i víckrát, musím k tomu něco napsat. Zaujala mě půvabná paralela s Malým pitavalem v typologii postav jako byl ostřílený mazák pracující hlavně s letitými zkušenostmi (Vlastimil Hašek/Bolek Polívka), dva akční hrdinové vrhající se často bezhlavě do dobrodružných akcí (Pavel Zedníček, Jiří Krampol/Filip Blažek, Petr Stach), dojemný outsider, kterému se občas podaří zazářit (Michal Pešek/Miroslav Vladyka) a nekompromisní, nepříliš oblíbený, přitom dobře hláškující šéf (Ladislav Frej/Miroslav Hanuš). Oba seriály sice pracovaly se skutečnými případy, jenže zatímco Malý pitaval sklouznul k úsměvným epizodám loupeže papoušků, Případy 1. oddělení se přecijen drží divácky atraktivnějších vražd. Práce kriminalistů je zobrazena věrohodně, ať už jde o akční zásahy nebo mravenčí práci na vyhledávání důkazů často řadu let zpět. Vyšetřovatelé jsou chlapi z masa a kostí, ale záblesky z jejich soukromí jsou tu v míře snesitelné. Kromě nich několik výborných vedlejších rolí, v rámci svého comebacku například skvělá Regina Rázlová jako vydíraná ředitelka čokoládovny v epizodě Sladký vyděrač nebo dokonale dementní Filip Kaňkovský coby bezradný komplic v díle Hodinka k dobru. (10.10.2016)

Tak jo, viděl jsem tři díly, u všech třech jsem pointy a zvraty odhadl asi tak 15 minut před kriminalisty a následně jsem byl nucený sledovat tu zvláštní provinční operetu, promiňte, velký pitaval z malého města plný krásného přehrávání, nesmyslné akce, která je totálně statická, ale hudba ji tlačí dopředu málem jako futuristický thriller. To rozkoukávání se do světa je zajímavé, ale scény typu rozhovor poldy a novinářky na studeném pustém parkovišti prostě pořád vypadají jako křečovitý derivát, kterému se divák zběhlý v estetice scandi-noir musí jenom lehce pousmát. Něco mi říká, že kdyby k údajně realistickým případům (občas o míře realismu silně pochybuju, resp. některé zkratky ve scénáři dost vraždí logiku dění) zkusili tvůrci zvolit syrovější přístup, nemuselo to zase působit až tak nejapně. Ale ten kontrast přiblblých peripetií a rádoby-osudového důrazu je na hlavu padlý. Ale chápu, že fenomén "pondělní detektivky na čété" a místní normalizační tradice "poldů s turkem, stařenou a rohlíkem" diktuje méně přísná kritéria. Po pár dalších rutinních dílech přihazuju hvězdu, dá se na to koukat jako na neurážlivou kulisu. Pro cukráře Enšpígla: když jsem naposledy mluvil s kamarádem detektivem, vyšteřoval skutečné případy, ne epizody seriálu. A když jsem posledně pustil telku, dávali tam epizody seriálu, ne skutečné případy. Mimochodem, Případy si dotyčný kriminalista velmi pochvaloval. Prý je to ze života. (14.01.2014)