Miluj souseda svého

Od podobně zaměřených filmů v Miluj souseda svého hlavní postava neprochází příliš velkým vývojem. Je tu opět jeden důchodce, tentokrát válečný veterán Vincent, který má zdánlivě všechno a všechny na háku. Shodou okolností začne dělat babysittera dvanáctiletému Oliverovi, který ho postupně vytrhává z letargie. Nesledujeme ale nějaký zásadní posun od zapšklého starce ke starostlivému "dědečkovi", spíše nám film postupně odkrývá jednotlivé vrstvy Vincentova charakteru - nejdříve ty negativní (alkohol, dluhy, sázení), posléze pozitivní (péče o nemocnou manželku) finálně stvrzené v závěrečné Oliverově školní prezentaci. O to více je pro mě hlavní hrdina uvěřitelnějším a když k tomu připočteme, že jej hraje ženiální Bill Murray, zábavná podívaná je na světě. P.S. Trochu mi vadí, že songy od The National cpou téměř do každého nízkorozpočtového bijáku, naopak hodně potěšila pasáž v baru, kde Vincent trsá na klasiku Somebody to Love od Jefferson Airplane. (09.06.2015)

Docela průměrná komedie. Když jsem na plátně viděl svou oblíbenou herečku Naomi Watts, jakou dostala hloupou a stupidní roli, chtělo se mi skoro brečet. Tohle však naštěstí převýší tradičně výborný Bill Murray, který zraje jako víno a jehož výkon, je určitě tím nejlepším, na co si při vzpomínce na tenhle film vzpomenu. Prostě typický, hodný soused, jakých je kolem nás zcela jistě spousta. (10.01.2015)

Zbožňuju Billa Murrayho a ty jeho životní ztroskotance a loosery. Je to sice škatulka, ze které téměř nevystupuje, ale zase má tyhle role zažité jako málokdo jiný. Tady mu Theodore Melfi přidělil navíc malého kluka, což je taky obehraný scénář, stárnoucí muž a transgenerační vztah s dítětem, které začíná objevovat svět a potřebuje průvodce. Nutno dodat svérázného průvodce. A právě tenhle svéráz je největší devizou filmu, ironický a satirický pohled na život v Americe, touhle optikou asi jen těžko ,,nejlepšího místa k životu na zemi." A to je první část snímku, ta zábavná a fungující na 100 procent. Pak ovšem přijde ta druhá část, ta vážná, a ta už tak nosná není. Škoda, že Theodore Melfi honil ve scénáři tolik slepic najednou, kdyby zůstalo jen u záměru napsat a natočit nemainstreamovou mírně jízlivou komedii o životě v Brooklynu (s občasným brnkáním na sociální strunu), jehož symbolem je starý zatrpklý válečný veterán, bylo by to prima a St. Vincent by asi byl filmovou událostí, záměr přimíchat do toho ještě tu typicky americkou oslavu rodinných hodnot, ze které plynou všechny ty sentimentálně laděné scény a ždímání emocí, trochu zamával s vyzněním filmu. Ta první komediální část byla dokonalá, opravdu hodně vtipná, ta druhá vážná se moc nepovedla, kdyby už tedy byla alespoň variací Eastwoodovo Gran Torina tím vztahem starý zatrpklý muž - mladý kluk ze sousedství, ale naštěstí po happyendu přišel ještě takový jízlivý závěr ve scéně u oběda...a pak také ta dokonalá scéna při běžících titulcích. Bill Murray je vážně boží...i když zalévá trávník... :-) Já jsem katolík. Tohle náboženství je nejlepší, protože má nejvíc pravidel ... a nejlepší ohozy. (25.01.2015)

Jakkoli film sem tam nabíral body za důkladnou studii mého stáří, dokázal se jich v závěru zbavit s lišáckou elegancí. Tyhle sázky na jistotu mě iritujou a ještě se kvůli nim nenávidim za to, jak projeví moji nízkost tím, že se zkrátka předvídatelně bavim jenom nad tim, jak je Bill Muray alkáčsky cool a sere celou ulici. Naštěstí je St. Vincent dost mizerně natočenej, má přímo příšernej střih (vypadá to, že byl na poslední chvíli transformován do PG-13) a závěr je přesně tak připosranej a nezábavnej, že by skutečný Vincent hodil po televizi botou. (01.05.2015)